"Původně jsem ti to chtěl říct až tady na místě, ale takhle ses mohla aspoň pořádně psychicky připravit."
"Jo, a taky se celý den bát."
"Není čeho. Nezapomeň, že prvním řidičem byla žena."
Opakuji svou otřepanou historku o seskakování z kola za jízdy a o tom, že si občas nejsem jistá, kterým směrem se otáčí klíčem v zámku. Není mi to nic platné.
Dočkám se jen nekompromisní ruky na rameni a velice podrobného výkladu, který však nedokážu příliš vnímat.
Vím, že to všechno nakonec stejně popletu.
Pokouším se na zlatavém strništi modelovat co nejpřesnější kruhy, připomínají však spíš brambory z balíčků s originální asymetrickou zeleninou - snad proto, že každou chvíli propukám v nezadržitelný hysterický smích a pro jistotu se vyhýbám psům, co pobíhají několik desítek metrů od nás.
Když konečně vystoupíme, třesou se mi ruce.
"Ty si jako vážně myslíš, že je rozumné pustit mě za volant, když sama nedokážu ani zaplatit benzín u pumpy?"
Vždycky se hodí umět něco navíc. A jezdí celý svět, tak proč ne?
OdpovědětVymazat