Aegopodium podagraria, bršlice kozí noha

Vedle nápisu Žiju se odehrává tiché margarínové Drama a uschlá polovina dýně vypadá jako krab vyhřívající se na kameni. Řeka přinesla nový nepořádek, cesta je však stále táž.

Můj radiobudík znovu ignoruje změnu času a v devět večer ukazuje poledne. Možná proto pozorujeme místo Mezinárodní vesmírné stanice jen konvoj satelitů.

Začíná hra s názvem Jak během nouzového stavu přestěhovat vakoveverky z Opavy do Prahy.

Helleborus purpurascens, čemeřice nachová

Můj život se smrskl na několik jednoduchých pravidel a díky tomu konečně znovu získal řád.

Dvakrát denně přejdu přes kopec a než podám ruku jakékoliv budově, nasadím si fialovou rukavici. Každý večer vyvářím, abych druhý den měla co do úst i přes ústa. Před spaním přečtu několik kapitol knihy, ve které se chystají ubližovat kočkám, a ustřihnu další dílek papírového metru, co mi tu zbyl od předloni.

Cestou do práce teď potkávám policejní hlídky v plynových maskách. I ve zpustlých svazích však lze objevit kvetoucí fialky, křivatce a čemeřice.
Můj mozek se naštěstí nechal snadno přesvědčit, že se jedná jen o další z her, jimž jsem se ráda věnovala v dětství, a vyhodnotil, že v porovnání se záchranou věcí z hořícího domu, ztroskotáním na pustém ostrově nebo útěkem před padajícím asteroidem se vlastně vůbec nic neděje.

Cedule s nápisem Komunikace se v zimě neudržuje není poslem špatných zpráv, byť mi připomíná, že komunikace se neudržuje už téměř rok, a zároveň oznamuje, že odteď už to půjde jenom z kopce.

Falcaria vulgaris, srpek obecný

Pondělí
Dostala jsem protipandemické pandy a nařízené terapeutické vycházky. Svět se mění a nikdo netuší, co přinese další ráno. I Děvčátko z hor už dům opouští pouze s rouškou přes košík.

Úterý
Kvůli všeobecné panice jsem pořád ještě šanon. I výřez hvězdného nebe totiž může být zdrojem kontaminace.

Středa
Krvavě rudé skvrny na opěrce křesla ještě nemusí znamenat vraždu; ale mohou. Za největší koronavirový kýč považuji spokojeně vypadající páry, které mají vzájemně sladěné roušky.

Čtvrtek
Město značně pohublo. Díky tomu se mu však o poznání lépe dýchá. Už se jistě těší, až vykašle poslední parazity ze svých plic.

Pátek
Karanténa, den pátý: Snídám rýžové chlebíčky s prošlou citrusovou marmeládou a na litry popíjím čaj Calm and relax.
"Přijde-li čas čekání, je třeba čekat. "

Sobota
V noci před velkým nákupem jsem nervóznější než před důležitou zkouškou. V noci po velkém nákupu vdechuji tmu lesa u Havlíčkova Brodu. Ve zpustlém příkopu naříká opuštěný TV stolek a zpod kopce vane chlad.

Neděle
U cesty se zabydlela rez, co voní po karafiátech, a citronové slupky už dospěly do pokročilého stádia rozkladu.
Kam jezdí nábytek na svatební cestu?

Viola canina, violka psí

Na Špilberku kvetou trsy bílých fialek a město se tiše třpytí, jako by právě napadl sníh. Vzduch je studený; svět nejspíš pomalu snižuje svoji teplotu, aby mohl upadnout do pozdní hibernace.
Poslední noc na svobodě chutná ještě trochu po narozeninových dortech a zároveň už i po konzervách, které máme všichni úhledně vyskládané ve skříni.

Před McDonaldem na náměstí provedeme výměnu esejí o psaní za drobný finanční obnos.
Tentokrát jsem žena s klíči já.

"Říkám to proto, abyste si tak nezoufal
nad nemožností zodpovědět některé otázky.
Ne že by se v budoucnosti našly odpovědi, ale
až tygři vyjdou na povrch,
budou se klást otázky jinak."

Hedera helix, břečťan popínavý

Přijel jsi za mnou, trochu rozechvělý. Naplnila jsem batoh zásobami nutnými pro přežití apokalypsy a do krabice zabalila malý kousek vesmíru. Pak jsem si vyměnila místo s hruškovým džusem.
Celé odpoledne jsme se brodili zlatavou záplavou uschlé trávy a do lýtek nás kousalo ostružiní.
Z lesa jsme přinesli několik plátů březové kůry a prázdnou lahev od vína.

Nedaleko myšího pelechu jsem se posadila na houpačku a rozhoupala se tak, až jsem měla strach, že se neudržím. To abych si zapamatovala, jaký je to pocit, když člověku na tvář svítí slunce.
"Jestli tu uvízneme," řekla jsem, když se vítr, co mi zpíval ve vlasech, zase trochu ztišil, "můžeme vyrábět duběnkový inkoust a tím inkoustem psát deník na březovou kůru. A až tu za mnoho a mnoho let budou provádět archeologický výzkum, budou si moci přečíst, jak jsme se tu ukrývali před epidemií."
A že jsme tu byli šťastní.

Když se setmí, upravíš teplotu v pokoji tak, aby byla příjemná i pro ty, co mají úzké teplotní optimum. U krbu tančíme na písničku Malé kotě, spalo v botě, a do oblečení se nám vplétá kouř.
Je těžké říct, jestli svět, ve kterém žijeme, je skutečnost, nebo jen sen.
A hvězdný prach vždycky trochu skřípe mezi zuby.

Aby mi nebyla zima, spím zavalena menším slonem. Zdá se mi, že létám po obloze na desce od žehlicího prkna a snažím se pochytat co nejvíc balónků ve tvaru zmrzlinového kornoutu, které se vznáší kolem.

"V noci jsi mi něco říkala a já jsem ti telepaticky odpověděl. Teprve pak jsem si uvědomil, že to asi nefunguje."

Drosera capensis, rosnatka kapská

Sabatóza je nemoc, která vás donutí večeřet jen rohlík s hummusem.

Když jdete na koncert zpěvačky, jejíž jméno nedovedete vyslovit, je ze všeho nejdůležitější ohlídat si svůj roh.

Atmosféra je příjemná, jen poněkud inertní.
"Jestli být dospělý doopravdy znamená, že člověka přestane zajímat většina věcí, co ho do té doby zajímala, a už ho nikdy nic nenadchne, tak je to vážně na nic. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala," řeknu a zavrtám se hlouběji do červené plyšové sedačky.
Pokouším se nevšímat si toho, že mi jakási členka tajné sekty mává nad hlavou rukama a cosi přitom drmolí, a příliš si nepřipouštět, že inertní jsem tu především já.

Možná jsem měla studovat protistilogii. Nejlépe odpovídá mému povahovému založení.
Hypotéza Excavata (česky také vykotlanci) padla už dávno. Nebo snad ne?

Ráno vstanu časně. Pojedeme mezi čerstvě osetými poli, tak rychle, až budu téměř cítit vítr ve vlasech. Dvě lahve pohozené na střeše autobusové zastávky budou svítit jako semafor. Náhlý, nečekaný poryv větru však brzy zelenou lahev shodí.
V umlkajícím světě budou ještě dlouho doznívat konejšivé tóny klavíru.

Phyllanthus fluitans, smuteň plovoucí

Naděje je něco, co vás donutí pozdě večer vyběhnout do mrazivého vzduchu, jen abyste se o chvíli později mohli vrátit zpátky domů roztřeseni zimou a zklamáním, chvilkové opojení, ze kterého nakonec jenom bolí hlava.

Eryngium planum, máčka plocholistá

Desetinná čárka je kouzelník. Pouhá její přítomnost dá někdy do pohybu věci, které dlouho setrvávaly na témže místě.

Hastrman pokřikuje: Chcípněte na plochý nohy! a pokouší se mi vyrazit přední zuby mikrofonem. Můj milý trochu žárlí, přestože by se měl cítit polichocen. Když mi na někom záleží, zásadně před ním nezpívám.

Proč souhvězdí Lva vypadá jako myš křížená se žehličkou?

Perilla frutescens, perila křovitá

Když se z kuchyně v asijské restauraci ozývá mňoukání, je to poněkud podezřelé. Jestliže si však mohu pokaždé objednat to stejné jídlo, jsem ochotná sama sebe přesvědčit, že tam jen někdo sleduje televizi.

Hudební klub není odblešen ani ve tři odpoledne, místo starožitností však vylákal ze sklepa jen nesourodé společenstvo sekáčů. Chvíli se pokoušíme proplouvat mezi pestrobarevnými vrstvami, ze všech barev však nakonec vznikne jen černá a bílá.

"Hej, tebe já znám!" zavolá na mě kdosi zpoza pultíku s podivnými tričky a obojky pro psy. "Pili jsme spolu v létě na Úvoze."
Člověk, co chodí bosý ulicemi a oživuje kameny. Poznám ho podle zenových očí, ještě chvíli však předstírám, že tápu.
"Byl tam taky ten stěhovák," pokračuje, abych se rozpomněla. "Stěhovák, co byl ve skutečnosti herec."
A taky bílé jasmíny a velký černý pes.
"Jak jdou pokusy?" zeptá se Můj Adam je taky brácha, nebo víš jak.
"Máš neuvěřitelnou paměť," řeknu místo odpovědi.

Když pátráme po památečních zázvorových bonbonech, které lze sehnat pouze ve vietnamské večerce v Huntířově, pořád se trochu třesu. Takový záchvat úzkosti, jaký způsobují neočekávaná setkání, nedovede vyvolat ani půllitr zeleného čaje.

Euphorbia helioscopia, pryšec kolovratec

Celý den žiji ve stínu svých střapatých vlasů. Když sklopím hlavu, zapomenu, kde je vpravo a kde vlevo, a neustále zakopávám o lem své trudnomyslnosti.
Pocitu, že nic nemá smysl, mě zbaví až sonáta speciálně vytvořená k uklidnění koček.

V budově, před níž jsem kdysi čekala na oprátku pro květiny a hrála hru, kterou člověk prohraje pokaždé, když si na ni vzpomene, obdržím lísteček a mořskou hvězdici. Uložím ji do kabelky dřív, než mě svými vychlípitelnými ústy kousne do dlaně.
Pak vpluji skrz skleněnou stěnu do třpytivé kapaliny obřího sněžítka. Podlaha je namrzlá, trochu klouže.

Uchopím tě za ruku a společně vystoupáme na balkón. Musíme, neboť se potřebuji naklonit přes zábradlí a trochu závistivě pozorovat, jak lidé tančí, smějí se a žijí; patří to k neustále se opakujícím motivům mého příběhu.

Pak je řada na tobě, abys vedl. V tajném sklepení se ukrývá cosi, čemu dobře rozumím, napodobit to však nedovedu. Můj žal je hluboký, že se v něm dá utonout, ale ne zas natolik, aby se na jeho dně dala objevit truhla s pokladem. A tak pouze usrkávám víno, co není víno, a pozoruji, jak se pokoušíš mlčet, přestože bys chtěl zpívat.

Za poloprázdnou miskou s tortilla chipsy se krčí odpověď, já po ní však ruku nenatáhnu. Jako obvykle totiž nemám žádné otázky.

Když si uložíš mince příliš blízko k srdci, roztečou se.

Hlavní cenou v tombole je padesát kilogramů mouky.