Je tak snadné rozdrásat si kůži na zápěstí.
A je takřka nemožné odlišit lásku od pouhého zvyknutí si na přítomnost druhého člověka.
Mohla bych si oblíbit Brno jenom pro znělku na hlavním nádraží, stejně jako jsem měla ráda pana Optimistu kvůli bytu s ozvěnou a Hastrmana kvůli slovníkové zdi a Děvčátku z hor.
Jak ráda bych našla někoho, koho si zamiluji pro samozřejmost, s jakou mě nechá zakořenit ve spleti svých cév!
Jenomže má vazebná místa jsou stále blokována.
Nejspíš bych se měla vykoupat v padesátimilimolárním imidazolu, abych ze sebe spláchla všechny ty nežádoucí interakce.
"Can I just say one last thing?"
"..."
"We should have gone to Bimini."
Ještě chvíli nehledej a sám se najde vzácný kořen!
OdpovědětVymazat