Nekonečný proud nádražních hlášení ve mně vzbuzuje touhu po krajině míhající se za okny vlaku a po konejšivě inertních neznámých městech.
Někde v zátylku - přibližně tam, kde začínají růst vlasy - však cítím, že ačkoliv jsou dny stále horké, z temných zákoutí už začíná vanout podzim.
A Hastrman našel dívku, na níž mu záleží natolik, že její existenci dobrovolně přiznává svým milenkám.
Léto je u konce.
Celé štěstí, že ti, kdo předčasně plešatí, podzim v zátylku necítí.
OdpovědětVymazat