Tropaeolum majus, lichořeřišnice větší

Z běžníka se stává lichoběžník, pokud zrovna cvičí běh na lichém počtu končetin, a občas i rovnoběžník, to když vystřízliví z alkoholového opojení.

Spolu se šnečími závodníky se pomalu plazím do cíle. Nezbývá než doufat, že komunikační paralýza je pouhým projevem vyčerpání z každodenního psaní a nikoliv předzvěstí další z nezvladatelných depresivních epizod.

Pokud by se shazování a rozbíjení věcí šířilo jako epidemie, pacientem nula by byl jistě jeden z mých kocourů.
Banánovník uvadá.

Nonea pulla, pipla osmahlá

Za uzamčenými městskými hradbami fouká. Nad plání posetou mrtvolami smrků se slévají a znovu oddělují hejna černých much a do zlověstného ticha zvoní alobaly.
Pokud mám zvolit směr, pokaždé vyberu ten horší.

Kraj ropných vrtů nabízí skryté poklady, neprostupné houštiny a tajné vojenské laboratoře sloužící ke šlechtění monstrózních zvířecích mutantů, kteří dovedou vyrvat ze země strom i s kořeny. Ve dne obludy povětšinou spí, jejich chrápání však drolí skály a strhává kůru z kmenů.
"Podle těch zdí tam chovají aspoň nosorožce," řeknu, když se konečně odvážíme nahlédnout do areálu kasáren, obehnaného železobetonem a ostnatými dráty.
"Ale k čemu by pak byla taková cesta kolem dokola?"
"Na safari přeci."
Proti thrilleru o nestvůrách je hmyzí porno poněkud nudná záležitost, zvlášť když se celorepubliková nenávist přesunula od životu nebezpečných fialových brouků k lyžařům a jiným svévolníkům.

Hlaváčky jarní stále kvetou, nezáří však už tak do daleka jako loni. Nezadržitelně se blíží noc, je proto zapotřebí věnovat víc pozornosti květům tmy.
"Tak tohle je pipla osmahlá," říkám. "Jedna z kytek, kterou znám jenom z botanických prezentací. Vždycky mě hrozně rozčilovala tím svým jménem. Jak se něco může jmenovat pipla osmahlá? Vždyť je to zhruba tak otravné jako Obilní trh nebo Tranzitní plynovod. Představ si, že v Brně existuje zastávka jménem Tranzitní plynovod!"

Můj monolog přeruší až náhlá zastávka pod rozkvetlou jabloní.
"Tohle není třešeň," upozorním.
"Já vím. Ale je to kvetoucí strom."
Poznámku o tom, že ještě není prvního května, si raději odpustím.

Utíkáme proti větru a z ledového vzduchu nám slzí oči. Utíkáme po cestách, na nichž se objevují imaginární drahokamy, utíkáme podél omamně vonících porostů fialek, utíkáme kolem sýpky tak škaredé, že by se za ni nemuseli stydět skřeti v Mordoru.

Ve vlaku podávám lístek postarší paní průvodčí s účesem na Jágra.
Čte: "Patnáctého února, dvacet jedna padesát pět."
Nevěřícně se na mě podívá.
"To je starý, vyhodit!" zavelí.

Nechápe, že patnáctý únor jednoduše chce být součástí časových smyček.

Beta vulgaris, řepa obecná

Trpím polibkovým OCD a kočky stále ještě nemají dostatečnou hladinu provázkových živin.

Umývám nádobí. Chlapec leží v posteli a píská si Ódu na radost. Z pocitu osamělosti zkouším barvit vejce červenou řepou, docílím však jen toho, že se z bílých vajíček stanou obyčejná hnědá. Přebytečné kopřivy vyhodím z okna.

Velmi by mi pomohlo, kdybych si konečně uvědomila, že můj život není příběh z knihy. Nemusí dávat smysl od začátku do konce.

Luzula multiflora, bika mnohokvětá

Na území kouřících trubek se povalují ulomené žabí nohy a pod mostem plave smutná ryba. Most roní rezavé slzy; snad oplakává holuba, jehož tělo se pomalu rozkládá na kolejích mezi betonovými pražci.
"To člověk tak často nevidí, mrtvého holuba," řekneš.
Řekneš, a přitom zapomínáš, že už je to během dvou dnů třetí.

Když si zavazuji tkaničku, na chvíli se měním v kokršpaněla.
Za nejfotogeničtější objekty považuji spuštěné žaluzie, sloupky zábradlí a dlaždice vyskládané do úhledného komínku; nejspíš tedy není divu, že jsem svůj život zasvětila zkoumání repetic.

Náměstí je ztichlé a také McDonald je poprvé v životě mlčenlivý.
Na Špilberku se položíme do trávy a rouškami si chráníme oči před sluncem. Vzpomínám na den, kdy jsme leželi na louce nedaleko sirných lázní a lovili v průzračných nebeských vodách krevetky s nadbytkem končetin, vzpomínám na den sčítání a odečítání, ve kterém některá čísla přestala existovat. Vzpomínám na ten den a připadá mi neskutečně dávno, jako by ho snad někdo obalil tlustou vrstvou skelné vaty. Když se tím směrem odvážím natáhnout ruku, cítím, jak se mi do dlaní zapichují ostré jehličky.

"Sometimes, things are special just because they don't last."

Anethum graveolens, kopr vonný

Každý den odmývám izopropanolem žlutou barvu z klíče od bytu. Možná brzy vybledne úplně a já zapomenu, že žlutá patřila k fialové, asi tak, jako dvojka neoddělitelně patří k devítce.

Kopr vyvolává špatnou náladu a stesk po časech, kdy byla v menze každý den k obědu kulajda.

"Mám se zabít?" zeptala jsem se.
"Ano," zněla odpověď. Jako ze starého dobrého Palahniuka.

Solanum betaceum, lilek rajčenka

Po ulici chodí lidé s filtrem na kávu připevněným k obličeji a ve frontě na zmrzlinu přede mnou čekají tři tapíři jihoameričtí.

Stromová žena čas od času změní tvář i účes. Když se pokusíte zakoncentrovat naději, vezme na sebe podobu plyšového medvěda, psí hlavy, kuřecího embrya, hlubinné ryby nebo ruky s nožem.

Na zásoby laboratorního ethanolu se teď číhá jako dřív na lístky na koncert oblíbené kapely.