Trapa natans, kotvice plovoucí

Věštím z kávové sedliny brzký objev mimozemského života a cestou z rozhledny, kam by měli zakázat vstup psům se zažívacími potížemi, se zbavuji strachu z betonových kotev a původců vodního květu. 

"V tom trojúhelníkovitém přístřešku, který do světa vykřikuje, že zešílel, pospává magnetický poklad," chtěla bych říct. "A na té planině na jednom z pilířů jsem si poprvé uvědomila, že jsem prohrála všechno, na čem mi záleželo."
Ráda bych o tom vyprávěla, ale mlčím. O některých událostech se prostě nemluví.
(A koneckonců, byl jsi to ty, kdo navrhoval, abychom na sebe mlčeli.)

Ten večer úkladně zavraždím křepela šupinkatého.

Blysmus compressus, skřípinka smáčknutá

Jednoho dne svět ztratil barvy.

Nejdřív začal přicházet o jednotlivé odstíny, z hráškové, limetkové, smaragdové a mechové se stala prostě zelená, pomněnková, kobaltová, námořnická i azurová modř se slily v jednoduše modrou. Postupem času se i ony vytratily, změnily se v téměř nerozeznatelné odstíny šedi; a úplně nakonec zmizela i šedá. Věci ztratily obrysy, ztratily význam.

Žít v takovém světě je jako jít úplně sama nekonečnou bílou plání, na níž není vůbec nic, jen doširoka se táhnoucí sněhové závěje. Obzor tu měkce splývá s bílými mraky na obloze. Je ticho. Je ticho, protože sníh pohltil všechny zvuky, je ticho, protože kolem není nic, co by zvuky vydávalo.

Čas od času mě napadne, jaké by to bylo položit se do těch měkkých sněhových závějí a usnout. Vím ale, že jakmile to udělám, zůstanu tam ležet navždy.
A tak jdu dál, přestože je jisté, že už mě na cestě nečeká nic jiného než ta nekonečná bílá, z níž slzí oči.

I slova na bílých stranách sešitů a knih začala blednout, až se zmizela docela. Ale kdo by potřeboval slova a věty ve světě, v němž není významu, kdo by ještě chtěl popisovat tvary, co nejsou? Kolik slov je potřeba k vyjádření absolutní nicoty?

Nezáleží na tom, kolik dní ještě budu plání putovat, kolik stop ještě ve sněhu zanechám, neboť příběh bez děje a závěru příběhem není. A tak, až jednou podlehnu vábení měkoučkých závějí, stočím se ve sněhu do klubíčka.
Stanu se tak aspoň tečkou za tím vším.

Cochlearia officinalis, lžičník lékařský

Jsou rána, kdy člověk nabírá kávu polévkovou lžící. A jsou rána, kdy ji člověk do hrnečku zrovna sype.

Poselství této doby zní: "Kontakt s lidmi vám může jenom ublížit."
Jako bych to dávno nevěděla.

Carex pediformis, ostřice tlapkatá

Důležité zprávy tohoto týdne: V Dánsku vysílají dětský pořad o muži s gigantickým penisem. Pacient ve Vietnamu si stěžoval na bolest v uchu, rostly mu tam houby. Japonec falšoval dřívka od nanuků, aby získal Pokémony; skončil v rukou policie.

"Loni jsme měly Vánoce až v únoru. Takže se nepochybně zlepšujeme," řeknu, když si u lavičky s otisky psích tlap přebírám koťátko s dynamitem. 

Dospělost je neustálé vzdávání se snů a priorit.

Batrachium penicillatum, lakušník štětičkový

Z informačního pole vesmíru je nám sdělováno: "Rychle se měňte a přecházejte na vysoké frekvence."
A já si zatím libuji v pozorování pomalu tekoucích řek a vedu rozhovory s lidmi, kteří nemluví.
Testuji závažnost svých alergií ochutnáváním hráškového pesta a večer si opět zajišťuji vedení v soutěži o nejvyšší počet polechtání na mozku.
Dobré vzpomínky je prý radno si schovávat jako kompoty a křížaly ve špajzu.

Správná odpověď na otázku "Jak souvisí víno se zásadním objevem v oblasti fluorescence?" nezní "Po konzumaci vína se člověk rozzáří."

Seseli annuum, sesel roční

V imaginární katedrále mixuje imaginární DJ hudbu pro imaginární dav posluchačů a miliardáři na poslední chvíli spěchají soukromými tryskáči do Dubaje, aby nezmeškali velkolepé promítání emírových uklidňujících slov na výškovou budovu.
A já z oliv, rajčat a plátků sýra vytvářím na chlebíčcích pokřivené obličeje.

"Na oslavu konce roku 2020 se stejně ze všeho nejvíc hodí jen ležet v posteli a jíst," řeknu. "A místo pyrotechniky s velkolepými efekty pálit slupky od pomela."

Za doprovodu Pink Fluffy Unicorns si připíjíme šampaňským a po půlnoci píšeme prskavkami světelné vzkazy do mlhy a pročítáme články o prehistorických druzích tapírů. Ráno snídáme palačinky s banánem, nutellou a šlehačkou.

"Pro začátek by to nebylo zas tak špatné," pomyslím si a popřeji svým kamarádům do nového roku adventní kalendář plný Lexaurinu a bezbolestné opražení.