Ribes uva-crispa, srstka angrešt

Sama sobě sypu na mozek želírovací cukr, nejtvrdší drogu proti hořkosti. Znovu se tak u mě budou střídat pouze dvě rozpoložení - neprostupná mozková mlha a kruté abstinenční příznaky.

Poslepu šátrám po kontaminovaných střepech a snažím se nezranit o zbytky křehké maskulinity.

Když se člověk nemůže radovat z nových rozhovorů, musí plakat nad těmi starými.

Sempervivum tectorum, netřesk střešní

Tam, kde jsem si před časem odmítala koupit zmrzlinu, si dnes odmítají zmrzlinu koupit jiní. Nad územím květinářství však pomalu začíná přebírat vládu oranžová podzimní výzdoba.

"Měla bych si nechat přeměřit zrak," řeknu a v tom do mě udeří blesk.
"Dobrý den," pozdraví nás jakýsi tmavovlasý chlapec s bílými sluchátky v uších, který nás právě míjí. Cosi v jeho hlase způsobí, že mi nohy vrostou do chodníku a srdce sebou několikrát zoufale poskočí v hrudním koši jako ryba zmítající se na souši. Téměř násilím přinutím svou hlavu, aby se otočila a pořádně prozkoumala jeho levou paži. Už je však pozdě. Můj zrak ještě nebyl přeměřen, je mi ale jasné, že do hlubin vesmíru stejně nedohlédne.
Zastavím se uprostřed silnice a nejsem schopna jít tam ani zpět.
Na malou chvíli jsem paralyzována; dobře však vím, že se jen můj mozek znovu nechal ošálit.

Druhý den odpoledne promeškám poslední příležitost srazit si hlavu.
Můj konec se vynoří z mlhy nad řekou.

Pleioblastus pumilis, mnohopučka drobná

Procházím relikvie čehosi, co z devíti desetin propadlo zkáze, a pomocí popisů krvavých činností spoutávám slova, která se nekontrolovatelně množí.

Objednávám si jedno babí léto, s cukrem a se skořicí. Celkem se na něj těším, přestože prý začátek září znamená konec romantických nadějí.

Taraxacum uniforme, pampeliška stejnotvará

Dny míjejí, jeden po druhém, všechny stejné jako oka rezavého řetězu. Omotávají mi ruce i nohy a pomalu mě stahují do bažin.

Jsem místem, kde umírají sny, a osobou doslova vytvořenou z jedu. Lidé by přede mnou měli utíkat, jako by na tom závisel jejich život, a já bych za to nakonec měla být ráda. Ušetří mi to totiž další bolestné zklamání z toho, že činy některých neobsahují významy, které jim přikládám.

Carex pallescens, ostřice bledavá

Bezmocně přihlížím stříhání kočičí kůže nůžkami a v panice zahajuji pátrání po zmizelém, který ve skutečnosti nezmizel.

Cítím se tak osaměle, že zkouším navázat rozhovor i s mikrotenovým sáčkem pohozeným na ulici.

Echinops ritro, bělotrn modrý

Řešit po telefonu dlouhodobé problémy, které by se měly rozebírat pouze osobně, je podobné, jako jít po celotýdenní nemoci o víkendu na pohotovost, kde navíc místo kýžených léků na bolest dostanete jen bonbón a obrázek za odvahu.
Nastupuji proto do bloudícího vlaku; a i když mám s sebou oblečení na celý víkend, zubní kartáček i mlýnek na kávu, tuším, že se za několik málo hodin vrátím zpět.

"Zasekli jsme se v nějakém lokálním minimu a momentálně mi nepřipadá, že by z něj vedla cesta ven," řeknu.

"Tak to je jednoduché," odpoví Blankytný medvěd. "Stačí vymyslet, jak zvýšit teplotu."

Zasměju se. "Tak hlavně nenavrhuj, ať se společně nakazíme nějakou nemocí."

Nenavrhne vůbec nic.

Čekala jsem, že se mi z něj podaří vykřesat aspoň maličkou jiskřičku citu. Přestože zpravidla neměním svá rozhodnutí, pro jakýkoliv projev zájmu bych ochotně vzala všechno zpět. Blankytný medvěd se však jen lhostejně dívá, jak mezi námi stavím vysokou zeď, i když by ji mohl snadno rozbořit jediným máchnutím tlapy.

"Uvidíme se ještě někdy?" zeptá se mě, když vycházím ze dveří.

"Nevím. Ale doufám, že ano," odpovím.

Přestože jsem si myslela, že jsem připravená, ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo. Stále ještě nedovedu být sama.

Aconitum napellus, oměj horský

Podle pokynů zvládám vydržet do časného odpoledne, zvečera už však opět pociťuji abstinenční příznaky. Neutěší mě ani opakování metabolických drah, principy všech svých oblíbených reakcí jsem totiž už dávno zapomněla.

V noci chodím po městě jako vlk a trochu vyju.

Jsem ztracená.

Znovu plánuji založení molekulární seznamky, abych mohla dát nový smysl života kostkám pěnové stavebnice. Sama však netuším, jak najít někoho, kdo by se mnou byl ochoten vytvořit trvalejší interakce něž jen ty tranzientní.

Citrullus lanatus, lubenice obecná

Piju kávu z hrnku s nápisem "Vždycky když si myslíte, že už vám definitivně přeskočilo, mýlíte se. Bude ještě mnohem hůř." a znovu oceňuji, jak je tento výrok pravdivý. Problém však je, že se dostávám do věku, kdy se už podobné bláznění neodpouští.

Snažit se zaujmout chlapce fotkou plesnivého melounu je asi ta nejhorší balící technika na světě. 

Nejspíše bych sama sobě měla začít udělovat nějaké tresty za posílání hloupých a nesmyslných zpráv.

Schoenus ferrugineus, šášina rezavá

Jsem jako kus rezavého železa na poli. Občas se cítím na deset, občas na devadesát, a když se ke mně někdo příliš přiblíží, buď ječím jako siréna, nebo mi zcela dojdou slova.

Připravuji pizzu quattro formaggi z hracích karet a rozplývám se nad imaginárními sendviči s podivnými surovinami. 

Z okolností bych mohla snadno vyvodit, že štěstí v lásce mít nebudu, musím však zvítězit v pěti hrách ze šesti, abych si to konečně připustila.