Typha shuttleworthii, orobinec stříbrošedý

"Z míst setkávání se stala místa míjení," hlásá nápis na stříbrné zdi. Kluk na lavičce opodál kouří cigaretu a očima přetavuje stříbro v prázdnotu. 

Naše pohledy se nesetkají.

Euphorbia pulcherrima, pryšec nádherný

Čtvrtek
Při snídani pročítám článek o mutacích způsobujících čtyřuchost koček a při obědě využívám poslední šanci koupit památeční limonádu se zajícem, abych měla sbírku zvířat kompletní.
Na dně sklenky bílého vína lze nalézt anatomický preparát srdce.

Pátek
S překvapením zjišťuji, že můj toustovač obsahuje i vyměnitelný nástavec na vafle. Mohla jsem na to přijít už dávno, kdybych se ho ovšem usilovně nepokoušela proměnit v archeologický artefakt přinášející cenné poznatky o životě roky starého připáleného sýra.

Sobota
Poprvé v životě se mi zkazila Nutella. Začínám se obávat, že se mnou není něco v pořádku.

Neděle
Po devíti letech peru záclony a vymetám z lednice mrtvé škvory a vyschlé červy, za odměnu se však dočkám pouze výčitek. Jediný, kdo mi nosí květiny, je můj virtuální kamarád Pokémon.

Pondělí
Všichni plaveme v moderní elektromagnetické polévce, na jejíž hladině vznikají vlny schopné měnit lidské vědomí.
Neviditelná Betlémská hvězda je prý předzvěstí konce světa; ten už však možná dávno proběhl a my si ani nevšimli toho, že už neexistujeme.

Úterý
Na zakázku se pokouším přeměnit kočku v jednorožce a místo předvánočního úklidu vytvářím kočičí antimemes - memes tak nevtipné, že každý hned raději zapomene na chvíli, kdy je viděl.

Středa
Vylévám čtyři lahve plné převařené ostrovní vody a statečně bojuji s onemocněním virem Veverských Knínic. Pokud letos nebudeme mít vánoční stromeček, je to proto, že se nám ztratil někde mezi sběrnými krabicemi a kbelíky se špinavou vodou.

Čtvrtek
Večeřet na Štědrý večer při svíčkách se vyplatí - aspoň není tolik vidět všudypřítomná špína a propálené díry ve svátečním ubrusu, který loni slavil Vánoce tři měsíce v kuse.

Pátek
Z příběhu pojednávajícím o zlatu v hrdle a chlapíkovi mávajícím štětkou na záchod vyplývá jedno zásadní ponaučení: Nejezte žáby, nebo budete mít fakt divné stavy.

Rumex sanguineus, šťovík krvavý

Pro nedostatek času odvedu jednoho ze svých nejlepších přátel do mučírny se zaneřáděnou kuchyňskou linkou, starými vzorky krve a plastovými nádobami zapatlanými neidentifikovatelnou hnědou hmotou. Celou hodinu přemýšlím nad tím, jestli hledat pomoc na nesprávném místě není horší než nehledat ji vůbec.

(Když nebezpečí nevidíte, zapomenete na to, že vám hrozí?)

"On je nervózní kvůli vám," říká správkyně kuchyňské linky.
"A já jsem zase nervózní kvůli vám," pomyslím si.
Kdo z nás tří za to potom může?

Když odtamtud odcházíme, hodiny ukazují deset hodin a deset minut.

Celý den se ze sebe snažím setřást šok z toho, jak moc si někdy mohou protiřečit subjektivní reality.

Agrostis vinealis, psineček tuhý

Uprostřed odpoledne jsem prohlásila: "Jdu si vzít jed."
A nikdo mi to nerozmlouval. 

Zlověstný dobrman pošel.

Ilex opaca, cesmína temná

Kočka si pochutnává na zázvorových sušenkách a chronický shromažďovač nepotřebných předmětů uchovává částice temné hmoty ve sklenici od kávy. 

"V roztoku se vytvořil vír velký." je slovní hříčka pro ignoranty pravopisu.

Chimonanthus praecox, zimokvět časný

V mrazivém podvečerním vzduchu si objednáváme dvě porce tekuté atmosféry brněnských Vánoc, než její prodej bude znovu zakázán. 

"Čemu se tak směješ?"
"To ti raději ani nebudu říkat, aby ses nevyděsila."
"Tak povídej, když už jsi to nakousl."
"Právě mě napadlo, jestli by šlo někomu vysát pusou oční bulvu z důlku."

Když se člověku dostává komplimentů jen ve chvíli, kdy má na hlavě čepici a většinu obličeje zakrytou rouškou, je to zvláštním způsobem ponižující.

Juncus atratus, sítina tmavá

Probírám se závějemi slov a zmrzlými prsty se je pokouším poskládat do vět. Nedrží však pohromadě. Nikdy se mi nepodaří objevit tečku dřív, než ztratím velké písmeno.
Mé texty jsou pouhým řetězením slov bez významu, můj život pouhým řetězením prázdných dní.

Chodím po stejných trasách sem a tam, jako kyvadlo se míhám z kopce do údolí, z údolí na kopec, a pak zase zpět. Našla jsem bezpečný prostor v hodinách svých dní, bezpečnou klec, v níž jsem se zamkla zevnitř.

A kdybych snad přeci jen někdy potkala toho, co šel kolem, odvrátím zrak a mlčky přejdu na chodník na druhé straně ulice. 
Říci mu, že mě připravil o život, by snad byla příliš silná slova. To, co mi zbylo, však život jen stěží připomíná.

"Já už jsem vyřízený člověk. Co vidíš před sebou, to už je jen přetrvávající vzpomínka na to, čím jsem kdysi byla. To hlavní se už dávno někam vytratilo a mně zůstalo jen vzpomínání."