Cyclooxygenase

"Cyclooxygenase (COX), officially known as prostaglandin-endoperoxide synthase, is an enzyme that is responsible for formation of prostanoids, and prostaglandins from arachidonic acid. Pharmaceutical inhibition of COX can provide relief from the symptoms of inflammation and pain. Nonsteroidal anti-inflammatory drugs, such as aspirin and ibuprofen, exert their effects through inhibition of COX."

Kdysi jsem někde zachytila pověru, která pravila, že ztratí-li člověk přítele, přijde zároveň i o jeden ze svých zubů.
Při té rychlosti, jakou lidé odcházejí z mého života, bych se měla připravit na úplnou zubní náhradu. Tak do pěti let.

Vlastně je celkem s podivem, že poslední měsíce mají oběť jen jednu jedinou.

"Takovou gangrénu jsem hodně dlouho neviděla," vyděsí se zubařka, hned, jakmile vrtačkou odstraní tenoučkou slupičku zkažené skloviny. "Proč jste s tím nepřišla dřív?"
Jen pokrčím rameny, protože věty o tom, že je všechno stejně marné, jsou pouze pro vyvolené.
"Z toho rentgenu to vůbec takhle zle nevypadalo."
"Já jsem to ale věděla. Věděla jsem, že už se ho zachránit nepodaří."

(Věděla jsem to, protože se mi odjakživa zdají sny o nekontrolovatelném vypadávání zubů a nějak to začít muselo.
Věděla jsem to, protože jsem ještě nezapomněla, jak jsem v rychlíku směr Jihlava přemýšlela, jestli náhodou neomdlím bolestí.
Věděla jsem to, pro ty zášlehy v levé tváři, při kterých jsem se s hrůzou budila ze spánku, pro ten neodbytný pocit, že zaživa zevnitř vyhnívám.)

"Víte, že jste z toho mohla mít sepsi?"
Jo.
Docela nepříjemná, a především nepravděpodobná smrt.

A se stejnou samozřejmostí, jako jsem minulé léto potajmu polykala prášky proti bolesti po hrstech, jen aby se to ten, který šel kolem, nedozvěděl, protože jsem tak nějak podvědomě tušila, že už žádný další výlet nebude, si nyní nechám z úst po kusech vysekat mrtvolu - nespíš prostě vím, že úsměv už mnohokrát potřebovat nebudu.