"Ubiquitin-activating enzymes, also known as E1 enzymes,
catalyze the first step in the ubiquitination reaction, which (among other
things) can target a protein for degradation via a proteasome."
Dveře zamykám s pocitem, že mě někdo někam vleče a já už nemám sílu vzdorovat.
"Já už ale nemůžu pít. Když si dám další kelímek, budu buď usínat, plakat nebo ve mně vzkypí nekontrolovatelná panika."
"Výborně, ani jedno z toho jsem ještě nezažil. Aspoň zjistíme, jaká další tajemství přede mnou ještě ukrýváš."
Tak se sladké dřevo rozhoří v ústech a chutná jako rostliny z rodu Gentiana.
(Byla jsem to doopravdy já,
kdo škrtl zápalkou?)
Když se vrátíme domů, obejmeš mě a odmítáš mě pustit.
"Je ti smutno viď?"
"Trochu," odpovím, neboť nedovedu vysvětlit to, jak vypadá žirafa, někomu, kdo zná jenom tělní plán pavouků a brouků.
Obdaruji tě puntíčky a několika letmými dotyky na dobrou noc.
"Nevím, co jsi na tom filmu mohl nepochopit."
"Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem malý a hloupý."
"Bylo ti nejméně osmnáct."
"No právě."
"Uvědomil jsem si tu, že je lepší zemřít jako slušný člověk, než žít dál jako zrůda."
Ještě dlouho po závěrečných titulcích zírám do tmy a svírám kočku, co mi spí na polštáři, tak křečovitě, až jí málem dojde dech.
Měl bys vědět, že u filmů usínám, jen když jsem šťastná.
Žádné komentáře:
Okomentovat