Ubiquitin

"Ubiquitin is a small regulatory protein found in most tissues of eukaryotic organisms Ubiquitination involves three main steps: activation, conjugation, and ligation, performed by ubiquitin-activating enzymes (E1s), ubiquitin-conjugating enzymes (E2s), and ubiquitin ligases(E3s), respectively. The result of this sequential cascade is to bind ubiquitin to lysine residues on the protein substrate. Poly-ubiquitination on defined lysines, mostly on K48 and K29, is related to degradation by the proteasome (referred to as the "molecular kiss of death")."

To, že jsem ještě naživu, nepovažuji za výhru jako před pár měsíci.
Považuji to za strašlivé, ostudné selhání.

Příjemné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok vám všem.

E3, ubiquitin ligase

"Ubiquitin ligase (also called E3 ubiquitin ligase) is a protein that recruits an E2 ubiquitin-conjugating enzyme that has been loaded with ubiquitin, recognizes a protein substrate, and assists or directly catalyzes the transfer of ubiquitin from the E2 to the protein substrate."

Můj mozek zpracovává podněty s přibližně pětivteřinovým zpožděním.
Ptát se neustále Cože? by bylo podezřelé, takže jen mechanicky přikyvuji, kdykoliv zaslechnu, že na mě někdo mluví.

"Vždyť jsem se ptal, jestli jsi koupila kokos - a ty jsi zcela jasně odpověděla, že ano. Dokonce dvakrát."
"Opravdu? Já si to ale vůbec nepamatuji."

"Tady... bychom měli vzít ještě... nějaké sýry," říkám a můj hlas zní tak kovově a cize, že musím přemýšlet o robotech a ponorkách a vesmíru.

Tohle už přeci vůbec nejsem já.

"K Vánocům bych si přála jediné. Abyste mě konečně nechali jít."

E2, ubiquitin-conjugating enzyme

"Ubiquitin-conjugating enzymes, also known as E2 enzymes and more rarely as ubiquitin-carrier enzymes, perform the second step in the ubiquitination reaction that targets a protein for degradation via the proteasome."

Španělsky mluvící chlapec odmítá sníst jablko, snad proto, že už se stejně tváří otráveně.

Kočky ukryté v zavazadlech srdceryvně mňoukají a já k nim ani nenatáhnu ruku.
(Kdy mi začaly být tak lhostejné?)
Raději se dívám, jak se svět pomalu noří do bláta, a pozoruji rozlehlé tiché planiny kdesi na obzoru.

Když vám z života zmizí to, na čem záleží úplně nejvíc, nezáleží už vůbec na ničem.

Pořád nechávám rozestláno pro dva. Cítím se pak méně osamělá.

E1, ubiquitin-activating enzyme

"Ubiquitin-activating enzymes, also known as E1 enzymes, catalyze the first step in the ubiquitination reaction, which (among other things) can target a protein for degradation via a proteasome."

Dveře zamykám s pocitem, že mě někdo někam vleče a já už nemám sílu vzdorovat.

"Já už ale nemůžu pít. Když si dám další kelímek, budu buď usínat, plakat nebo ve mně vzkypí nekontrolovatelná panika."
"Výborně, ani jedno z toho jsem ještě nezažil. Aspoň zjistíme, jaká další tajemství přede mnou ještě ukrýváš."

Tak se sladké dřevo rozhoří v ústech a chutná jako rostliny z rodu Gentiana.

(Byla jsem to doopravdy já,
kdo škrtl zápalkou?)

Když se vrátíme domů, obejmeš mě a odmítáš mě pustit.
"Je ti smutno viď?"
"Trochu," odpovím, neboť nedovedu vysvětlit to, jak vypadá žirafa, někomu, kdo zná jenom tělní plán pavouků a brouků.

Obdaruji tě puntíčky a několika letmými dotyky na dobrou noc.

"Nevím, co jsi na tom filmu mohl nepochopit."
"Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem malý a hloupý."
"Bylo ti nejméně osmnáct."
"No právě."

"Uvědomil jsem si tu, že je lepší zemřít jako slušný člověk, než žít dál jako zrůda."

Ještě dlouho po závěrečných titulcích zírám do tmy a svírám kočku, co mi spí na polštáři, tak křečovitě, až jí málem dojde dech.

Měl bys vědět, že u filmů usínám, jen když jsem šťastná.

Cappuccino

"Cappuccino is a fruit fly protein that acts as an actin nucleation factor and promotes assembly of actin filaments. Cappucino may play a role in intracellular vesicle transport along actin fibers, providing a novel link between actin cytoskeleton dynamics and intracellular transport."

Štěňata jsou vlkošedá
a havrani vědí něco,
co já ne.

Kdo mi poradí,
jak se houpat na houpačce?

Nespat, nejíst a obědy nahrazovat kávou nejspíš není ten nejlepší nápad.

Smac/DIABLO

"DIABLO (direct IAP binding protein with low pI) or SMAC (second mitochondria-derived activator of caspases) is a mitochondrial protein that promotes cytochrome c- and TNF receptor-dependent activation of apoptosis. It inhibits the effect of IAP – a protein that negatively regulates apoptosis, or programmed cell death. SMAC is normally a mitochondrial protein localized to the mitochondrial intermembrane space, but it enters the cytosol when cells undergo apoptosis."

To, že je konec, si uvědomím ve chvíli, kdy otevřu krabici s vykrajovátky na vánoční cukroví a zmocní se mě zhnusení tak veliké, až se mi udělá fyzicky zle.

"Já to letos nezvládnu, opravdu ne. Asi to těsto budeme muset vyhodit," oznámím.

"To říkáš pokaždé, když pečeš," odpoví mamka, ani nevzhlédne od sto padesátého dojemného videa s ježčími mláďaty.

"Tohle je jiné."

Chtěla jsem to dokázat, kvůli nim, aspoň ještě jednou, naposledy.

"Je mi to tak líto," řeknu; a nemám na mysli jen kilo a půl těsta na linecké, o nějž se tentokrát bude muset postarat někdo jiný.

Histone H1

"Chromatin is a complex of DNA, RNA, and protein found in eukaryotic cells. Its primary function is packaging very long DNA molecules into a more compact, denser shape, Histone H1 is one of the five main histone protein families which are components of chromatin in eukaryotic cells. H1 is involved with the packing of the "beads on a string" sub-structures into a high order structure, Unlike the other histones, H1 does not make up the nucleosome "bead". Instead, it sits on top of the structure, keeping in place the DNA that has wrapped around the nucleosome."

Stojím v rohu autobusového nádraží a pozoruji jednotlivá nástupiště, srovnaná ve vojensky přesných zástupech. Na některém z nich možná Statistik čeká na poslední spoj domů.
Nebo taky ne.

Je pozoruhodné, říkám si, že mohu věnovat tolik procent své myšlenkové kapacity někomu, koho bych už nejspíš ani nepoznala, kdyby šel proti mně po ulici.

Vím, že mě nezachrání.
Nikdo mě nezachrání.

Prázdnotu zaplním koláčem s tvarohem a povidly a kávou, z níž voní skořice.

Jak se blížíme k Pardubicím, je stále větší bílo, jako by někdo vzal obrovitou gumu a postupně mazal z obrazů krajiny za okny rostliny, kamení i cesty.
Aspoň mám jistotu, že až nadejde ten správný čas, budu moci vyjet vlakem někam za Třebovou, ponořit se po krk do závějí a nechat se proměnit v několik litrů husté bílé mlhy.

Musím se někdy někoho zeptat, jestli lidé v jeho snech mají obličej.

Alcohol dehydrogenase 1

"Unlike humans, yeast and bacteria do not ferment glucose to lactate. Instead, they ferment it to ethanol and CO2. Pyruvate resulting from glycolysis is converted to acetaldehyde and carbon dioxide, and the acetaldehyde is then reduced to ethanol by an alcohol dehydrogenase called ADH1.  Humans exploit this process to produce alcoholic beverages, by letting yeast ferment various fruits or grains. Yeast can produce and consume their own alcohol."

Na stropě se míhají barvy
do rytmu slovenského popu

Sedím na podlaze
a snažím se spatřit nebe
skrz ten kaleidoskop lidí a radosti

Pohledný chlapec od virů mě láká na udici,
avšak jsem příliš vylekaná
leklá ryba

"Omlouvám se, já netancuji. Nikdy mě to moc nebavilo."

Rumburak v železobetonovém krytu nejspíš pošel; pěkně zapáchá.

Aurora A

"During mitosis, a mitotic spindle is assembled to propel apart the sister chromosomes into what will become the two new daughter cells. Aurora A is critical for proper formation of mitotic spindle. Furthermore, Aurora A is necessary for the proper separation of the centrosomes after the mitotic spindle has been formed. Without Aurora A, the mitotic spindle, depending on the organism, will either never separate or will begin to separate only to collapse back onto itself."

Pravidlo č. 1: Když jsou na vás lidé naštvaní, snáší se to mnohem lépe, než když jsou kvůli vám smutní.

Omlouvám se, už s tebou nechci být v kontaktu.
Chtěla jsem to udělat už dávno.
Tečka, nic víc.

Pravidlo č. 2: Vysvětlování věci pouze komplikuje.

(Protože
kapky vody jsou kulaté
a bubliny z bublifuku jsou kulaté
a mrtvé buňky jsou kulaté.)

Pomalu stahuji jednotlivá chapadla, udržet komplikované tvary stojí stále víc energie.

Říkali nám, že odečítat je vždycky snazší než přičítat.

Rpb1

"RNA polymerase II is a multiprotein complex that catalyzes the transcription of DNA to synthesize precursors of mRNA. RPB1 is the largest subunit of RNA polymerase II. It contains a carboxy terminal domain (CTD) composed of up to 52 heptapeptide repeats (YSPTSPS) that are essential for polymerase activity In combination with several other polymerase subunits, the RPB1 subunit forms the DNA binding domain of the polymerase, a groove in which the DNA template is transcribed into RNA."

Sedím na osmilůžkovém pokoji a čtu si, zatímco nedaleko se ostatní opíjejí a baví.
Nejraději bych se ponořila do bláta nedaleko od rozmrazovače, na kterého si je třeba dávat pozor, a pak se navždycky rozpustila v chladném nočním vzduchu.
Ale musím to ještě vydržet.
Aspoň dva měsíce.

Ráno nás odvedli do dřevěné chatky s palandami.
"Nemám vám sem někoho poslat, aby vám aspoň povlékl peřiny?"
"Ne, aspoň to bude jako na škole v přírodě."

Sotva za vedoucím zapadly dveře, nastal čas na průzkum zásob.
"Mám s sebou slivovici a pálenku z řepy. A co vy? Nechcete snad říct, že jste nic nepřivezly, ne?"
"Já jsem vzala společenské hry," poznamenala jsem omluvně.
Nikdo se tomu nezasmál.

V poledne nám dali hrachovou kaši s prorostlým uzeným. Tak jsme si šli spravit chuť vínem.
"Takhle časně jsem víno nikdy nepila."
"Jak dlouho že to jsi na Moravě? Měsíc?"

Po večeři se vzduch rozvoněl červenou řepou a rozezněl hudbou od královny.
"Vypadáš příšerně smutně. Nebo jsi tak unavená? Dej si ještě něco, to tě rozveselí!"
"Myslím, že už půjdu spát, abych vás konečně zbavila pohledu na svůj obličej."

A tak sedím na osmilůžkovém pokoji a čtu si, zatímco nedaleko se ostatní opíjejí a baví.
Od střední se toho doopravdy mnoho nezměnilo.
Jen jsem teď o trochu starší a o dost smutnější.

"Vypadala jinak, než když jí bylo sedmnáct, ale přesto jsem ji okamžitě poznal. Nemohl to být nikdo jiný. Byla to Izumi,  kterou jsem před dvaceti lety objímal, které jsem dal první pusu, Izumi, která se pro mě jednoho podzimního odpoledne, když mi bylo sedmnáct, svlékla a která pak nemohla najít podvazek k punčoše. Poznal jsem ji, i po těch dvaceti letech. Děti z ní mají strach, vzpomněl jsem si najednou na slova svého známého. Tehdy jsem mu nerozuměl, nechápal jsem, kam tím míří. Pochopil jsem ho až teď. Izumi totiž neměla ve tváři vůbec žádný výraz. Vlastně ne, to není přesné vyjádření. Spíš by bylo lepší říct, že měla obličej jako vykradený. Nezbylo v něm vůbec nic. Připomínal úplně holou místnost, ze které vynosili všechen nábytek do posledního kousku."

Dva měsíce mi najednou připadají jako nepřekonatelná věčnost.

Sucrase

"Sucrase is a digestive enzyme secreted in the small intestine. Sucrase enzymes are located on the brush border of the small intestine and catalyze the hydrolysis of sucrose to fructose and glucose. The resulting monosaccharides are then rapidly absorbed into the bloodstream."

Většina hovorů onoho večera byla banální a zapomenutelná, stejně jako okamžik, kdy mě zlehka objal kolem pasu a zezadu mi položil bradu na rameno.
Stalo se to, když jsem krájela hrušky?
Stalo se to, když jsem sekala pistácie?
Stalo se to vůbec?

A záleží na tom?

Karamel je cukr, co se už neuzdraví.
Já jsem taky karamel.

Methionine synthase

"Methionine synthase is responsible for the regeneration of methionine from homocysteine. In humans it is encoded by the MTR gene (5-methyltetrahydrofolate-homocysteine methyltransferase). Methionine synthase forms part of the S-adenosylmethionine biosynthesis and regeneration cycle. In animals this enzyme requires Vitamin B12 (cobalamin) as a cofactor, whereas the form found in plants is cobalamin-independent."

V kraji za Semilassem mě pohltí podivné bezčasí. Mám pocit, že mi otéká obličej.

Zatímco číhám na ženu v šedivém kabátu a černé čepici, v hlavě se mi míhají naprosto náhodná slova.
Mezi nimi čas od času probleskne Statistikovo jméno, asi tak, jako když se rozsvěcí napůl porouchaná zářivka.
Je to ten druh hry, kterou prohrajete pokaždé, když si na ni vzpomenete.

Vyhrát nemůžete nikdy.

Než se definitivně svezu na betonové schodiště, spatřím nad hlavou rozmazanou vánoční výzdobu.

Připadá mi, jako by padaly hvězdy.

TRPV1

"TRPV1, also known as the capsaicin receptor, is a member of transient receptor potential family of ion channels. The function of TRPV1 is detection and regulation of body temperature. In addition, TRPV1 provides a sensation of scalding heat and pain (nociception). The best-known activators of TRPV1 are: temperature greater than 43 °C; acidic conditions; capsaicin, the irritating compound in hot chili peppers; and allyl isothiocyanate, the pungent compound in mustard and wasabi. The activation of TRPV1 leads to a painful, burning sensation."

Než se ponořím do ledového a agresivního příbřežního proudu, chvíli hypnotizuji okna znovuotevřeného McDonaldu.
Připadám si jako mrtvá želva, kterou někdo hodil do mraveniště.
Na pár okamžiků zadržím dech.

U stánku s trdelníkem spatřím bezcílně bloumajícího chlapce, který se nervózně rozhlíží. Oběhnu pódium, na němž právě zpívá tenkým hláskem jakási roztomilá holčička, málem se přerazím o svazek kabelů, a vydám se po kolejích za ním.

Když se konečně otočí, váhavě zvednu levou ruku.

"Shit," utrousí chlapec a vztekle si strhne z hlavy čepici. Pak se podívá na hodiny. "Čtrnáct minut."

Nemohu se zbavit dojmu, že vypadá jako myš.

Provedeme zběžnou prohlídku vánočního kýče, spálené maliny nás hřejí do rukou.
Než vymyslím věrohodnou výmluvu, proč potřebuji okamžitě zmizet, už se koupu v šálku horké čokolády a jsem nucena pozorovat myšího chlapce, jak lžičkou loví ze šlehačky jednu kostičku kandovaného zázvoru za druhou.
"Kdysi jsem byla na zázvoru hrozně závislá. Jakmile mi začal docházet, okamžitě jsem si běžela koupit další dávku," řeknu.
"O závislostech mi něco povídej," odpoví kluk a bez dalšího komentáře mi před očima zamává lahvičkou s vazkým oranžovým obsahem, kterou má připevněnou ke svazku klíčů.
"Co to je?"
"Kapsaicin."
Zasměju se, přestože nedokážu z hlavy vyhnat představu, jakými všemi způsoby může tuto tekutinu použít, aby se pomstil nesympatickým a nepohodlným osobám.

Pohled na hodiny mě neskutečně rozčiluje. Nejen, že šestka nestydatě vybočuje z kruhu - ještě ke všemu se ručičky pohybují příšerně pomalu.
Musí být porouchané, usoudím.
Než se definitivně propadnu do polštářů, několikrát záměrně nakopnu kovovou mříž.
"Gong," komentuje to chlapec.
Hra skončila.

Ježka nechám rozpustit v knihovně.

Anachronism

"Glial cells are the often overlooked wallflowers of the neural family. They are, however, just as important as neurons. Glia protect, nourish and respond to neurons in a very intimate way. Without glia, neurons could not be neurons. Anachronism is a secreted glial glycoprotein that inhibits premature neuroblast proliferation. It illustrates, on a biochemical level, just how important glial cells are to neural development."

Dokázala jsem ze sebe vypravit pouze tři slova, přestože mi hlavou proběhlo nepočítaně možností, co bych ještě mohla - a měla - dodat.

("Ahoj."
"Ahoj. Můžeme přepnout do psané formy?"
"Můžeme... Asi.")

Takhle, přesně takhle, se ze skutečných kamarádů stávají kamarádi imaginární.

To, co je nemožné, bude nakonec nevyhnutelné.

Ladybird early, ladybird late

"A tandem of the homeobox genes ladybird early (lbe) and ladybird late (lbl), both of which encode transcription factors, show a similar expression pattern, with Lbe activity slightly preceding that of Lbl. The data reveal that ladybird not only contributes to the combinatorial code of transcription factors specifying the identity of muscle and cardiac precursors, but also regulates a large number of genes involved in setting cell shape, adhesion, and motility."

Město si uprostřed noci obléklo třpytivé šaty, každý lísteček proměnilo v diamantový šperk a zmizelo kamsi na ples ticha.

Zmrzlé větvičky jsou přesně tak krásné, jak si je pamatuji.
Škoda jen, že ty mé se pokaždé pouze olupují.

("Držel jsem Tě za větvičky a to je mi něžným pohlazením na bolest, kterou mi moje bezmoc popsat Tvoji krásu působí.")

I hladina Hastrmanova rybníčku už zamrzla a kdosi po ní bruslí; nejspíš ani netuší, že pod tou vrstvou ledu si Hastrman právě proplétá končetiny s další ze svých roztomilých dívek a že společně vdechují bláto umíchané z rozsypaného tabáku, kraťoučkých psích chlupů, dvou litrů červeného z vinárny na rohu a hutné vůně věkovitých knih.

(Voda má totiž nevětší hustotu
při čtyřech stupních.)

"Kdybys nebyla pako," napsal mi kdysi Hastrman, "dávno už jsi se mnou nebo s někým jiným."

Nejspíš měl pravdu.

Carbonic anhydrase

"Carbon dioxide is a byproduct of sugar and fat breakdown in cells and needs to be removed from our body. Carbon dioxide diffuses out of cells and is transported in blood in a few different ways. The majority of it (70%) is converted to carbonic acid to be carried to the lungs. An enzyme present in red blood cells, carbonic anhydrase, aids in the conversion of carbon dioxide to carbonic acid and bicarbonate ions. When red blood cells reach the lungs, the same enzyme helps to convert the bicarbonate ions back to carbon dioxide, which we breathe out."

Sedím ve vlaku na trati Praha Brno a podrážkami vnímám, že světu přestalo tlouct srdce.

Dnes je to přesně čtyři roky, co prodělal tutéž zástavu.
Je to přesně čtyři roky, co jsem chtěla psát o tom, jak kouzelně vypadají březové větévky uvězněné v hladké, jednolité vrstvě ledu.
Je to přesně čtyři roky, co jsem se chtěla se všemi podělit o to, jak podivné je ticho ve městě, když do plic vdechne ochromující dávku mrznoucích srážek.
Jenomže pak přišel pátý prosinec.

Sedím ve vlaku na trati Praha Brno a stevardka prochází vagónem s dotazem, jestli někdo z nás neztratil ponožku.
Všichni se už jenom smějeme.

"Jsem už jedenáctý den v kuse v práci. Ale brzy budu mít volno, budeme natáčet. Jedna studentka mě obsadila do svého filmu," píše mi Hastrman.
"Už to zase děláš, že jo?"
"A co?"
"No, že jsi takhle neodolatelný. Nemáš na to nějaký návod? Občas by se mi taky hodilo umět okouzlit toho, koho si zamanu."

Sedím ve vlaku na trati Praha Brno a slovo minuta pozbývá svého významu. Pozoruji modro-černě pruhovaný strop a chlapce, který právě črtá fixem soudkovitou strukturu 26S proteazómu.
A pak, zničehonic, uslyším ten zvuk, co zní trochu jako Vánoce a jako průhledné krystalky fenylmethylsulfonyl fluoridu při mínus osmnácti a jako radost z toho, když si zapálíte prskavku, ten, který mi tolik připomíná Statistika.

Sedím ve vlaku na trati Praha Brno a nasvícené rampouchy na sloupech vedle kolejí vypadají jako jemná háčkovaná krajka.

Když mi vyhrknou slzy, mám pocit, že mi na tváři taky tak trochu mrznou.

Možná se konečně začínám měnit ve studenou křišťálovou sochu.

Avidin

"Avidin is a tetrameric protein produced in the oviducts of birds, reptiles and amphibians and deposited in the whites of their eggs. The tetrameric protein contains four identical subunits, each of which can bind to biotin (Vitamin B7, vitamin H) with a high degree of affinity and specificity. The avidin-biotin complex is one of the strongest known non-covalent bonds. Daily consumption of raw egg whites for several months may result in biotin deficiency, due to their avidin content."

"Jsem doopravdy ráda, že jsem si vybrala zrovna budoucího úspěšného komiksového autora, jako jsi ty."
"Taky jsem rád, že sis mě vybrala."

Zní to jako závěr jakési brakové romantické povídky, sepsané ufňukanou třináctiletou slečnou a zveřejněné na nějakém pochybném literárním serveru, skutečnost je však zcela jiná.

(Jaká definice by příslušela něčemu zatím blíže nespecifikovatelnému, co může vést buď kamsi do šedi průměrnosti a zapomnění nebo mi pomoci najít snesitelnou náhradu za rozmělňování telecích brzlíků?)

Nejpalčivějším problémem dne zůstává rozhodování, jakou knihu darovat člověku, který vůbec nečte.