Zatímco štípu srnčí femur nůžkami na větve, přichází mi spousta nevyžádaných fotek.
Miluji jarní efeméry. Jsou pryč, než se k nim odhodláte vztáhnout ruku - a přesto zanechávají ty nejhlubší stopy.
Chtěla bych potkat někoho, koho dojme les plný podléšek nebo pavoučí nožky lesknoucí se na slunci. Někoho, kdo se dokáže rozběhnout z čisté radosti.
Někoho, kdo ještě věří na lásku.
Pořád slyším to posměšné Přišla sis snad pro vztah?.
Na některé věci se nesmí zapomínat.
Vy tam, daleci civilizaci, lovíte skutečné srny jako praví myslivci, že je obíráš až na kost?
OdpovědětVymazatTěm fotkám bych rozuměl, prostě máš odběr na facebooku - neosobní snímky se nadýmají ve složce spamu.
Potkej mě, pokud vycestuješ za Velkou louži, pojedem na roadtrp do Arizony, ukážu ti pouštní štíry a chlupaté pavouky velikosti lidské hlavy! Jak se jmenujou, přirozeně nevím, ale vsadím se, že jejich hemžení na naši kůži bude méně zapomenutelné než podléšky.
A o to přece kráčí, vyrýt si co nejhlubší stopu do kortexu, abys cítila, že jsi živa. Nechodit pro vztah (stah) jako pro pomlázku...
Jsem ráda, že tě zase můžu číst! <3 Chybělas mi tu.
OdpovědětVymazat