Nedaleko nádoby s kapalným argonem probleskují zlatavé kvítky podbělu.
V lesíku pod Hošnovou vilou lze objevit hnízdečka dymnivek.
Za keřem u Anthroposu se hrbí stařík s pomlázkou a močí.
Takhle vypadá jaro na Moravě.
Na rozbahněné cestě kousek od Pozořic mi vítr pošeptal do ucha, že ještě žiju.
U nohou se mi choulil veliký pes a já se nebála.
Pak jsme našli minu.
Výbuch nenastal, cosi se však rozříštilo.
Srny možná vycítily sůl, a proto se shromáždily na obzoru.
Je jaro, ale pod kůží a v cévách a v plicích je pořád ještě chladno.
"Nemohu psát básně, ztratila jsem schopnost žasnout."
Obracelas každý kámen, to se cení. Jen příště mysli i na své zdraví.
OdpovědětVymazat