Mám nové oblíbené slovo (bodláčí) a nové tenisky (staronové, s květy po stranách).
Když se na ně podívám, vždycky si vzpomenu na pana Optimistu, jak na kameni v Divoké Šárce pojídal palačinky s jogurtem.
"Není to trochu autistické, koupit si podruhé tytéž boty?"
"Možná."
Těžko někomu vysvětlovat, jakou symboliku lze zakódovat do jedněch obyčejných tenisek.
Těžko slovy vystihnout, že čas běží v kruzích a nové začátky nemají pražádný význam.
Těžko by někdo pochopil, že ani v nové obuvi neuteče tomu, aby byl na konci cyklu zase o dva uhlíky chudší a o jednu ztrátu bohatší.
Mám oči plné pylu a pláču jenom smutkem. To je dobré znamení.
Ztrátu uhlíku vykompenzuje chůze bez oděrek. A nakonec ani ten autista nemusí věšet hlavu, přestože se opakuje...
OdpovědětVymazat