V půl jedné v noci chroupám horalku.
Potmě.
(Jen za okny občas kratičce zatančí světýlko, než navždycky uprchne zornému poli z objetí.)
Nic tolik neposílí pocit osamění jako nutnost opírat si hlavu o studené sklo.
"Vrať se mi v celku."
Jen sotva.
Vždyť jsem se poztrácela
i sama sobě.
(Těžko říci,
kde jsem zapomněla srdce a svědomí.)
Srdce netřeba. Přileť.
OdpovědětVymazat