Kdykoliv procházím nejkrásnější ulicí v Brně, stále ještě se po očku rozhlížím po autě s figurkou havajské tanečnice na palubní desce, a když si všimnu, že se otevírají vchodové dveře domu s posprejovanou zdí, pro jistotu klopím zrak.
Regál s knihami pomalu přestavuji na pomník obětem své osobní války. A stejně, jako se tesají do mramoru jména padlých, zaplňuji prostory po zmizelých slovech náhodně posbíranými předměty.
K liché hráškově zelené náušnici tak přibyla etiketa ze sáčku s brambůrky a výtisk italských novin, trojúhelníkový kamínek, rozpadlá želva a vstupenka na koupaliště, cukřík z Rakouska, pecka z meruňky a hromádka dvanácti čtyřlístků.
A Mikulášek, pochopitelně Mikulášek.
Konečně jsem sehnala Zelený chrlič. Měla bych vyrazit na romantickou procházku.
Sama. Alespoň pro tentokrát.
Aby mi už brzy nezačaly praskat police.
Hrom do police, Mikulášek by ti tadyhle mával z ulice!
OdpovědětVymazatroh povlaku,
který jsi rovnala,
zůstane navždy pomačkaný ve mně!