V deset hodin dopoledne vstoupím do nafialovělého pokoje s vysokými stropy. Na hlavě mám klobouk a v hlavě myšlenky na útěk.
Během čekání na poslední dílek do skládanky jsem seznámena s tajemstvím záhadné hrací skříňky.
"Tak co si pustíme? Tuhle mám rád, ta je o vesmíru."
Hypnotizuji tančící elektrický výboj pohledem, jako bych se doopravdy pokoušela porozumět - jenomže z výkladu jsem si nezapamatovala ani půl slova. Ohlušil mě totiž intenzivní pocit, že ten kouzelný výboj uprchl ze zajetí dvou drátků a teď mi při každém tónu poskočí po páteři, aby mě nakonec spálil na uhel stejně jako onen nešťastný houslový klíč.
(For here am I sitting in a tin can
Far above the world
Planet Earth is blue
And there's nothing I can do)
S obludnou změtí součástek a papírovou taškou plnou šroubováků se nakonec vydáme až pod žhnoucí polední slunce. Po většinu času je tak stejně naší jedinou činností správa mobilního fast foodu pro klíšťata na kraji lesa.
Tam, kde rostou vousy sv. Ivana, sníme meruňkový koláč.
Srdce se mi téměř zastaví z toho, jak je tam krásně. Na malý okamžik se zdá, že jsou věci přesně takové, jaké mají být. Jenomže pořád příliš fouká a na holé skále zakořenit nelze.
"Pošli mi svou oblíbenou hudbu, sestavíme si vlastní cédéčko do auta."
Paniku, která mě náhle uchopí za kotníky a zahryzává se mi do podkolenních jamek, se pokusím zaplašit hlasitým zabouchnutím dveří od kufru.
"To nejspíš nepůjde"
"Proč?"
"Mám teď většinu písniček poněkud kontaminovanou."
Ve vinohradech se člověk strašně snadno ztratí.
Chtěla bych domů.
Ani nevíš, jak by tě zbožňovali zeměměřiči. S tak znamenitou navigací bys mohla zazdít do zdi zlatou minci při výstavbě mlýna.
OdpovědětVymazat"Tam, kde rostou vousy sv. Ivana, rozbijeme základní tábor."