Myosotis stenophylla, pomněnka úzkolistá

Je pátek, osm hodin večer a já pláču ve své kanceláři. Ne snad kvůli tomu, že by po mně někdo vyžadoval, abych touto dobou byla tady, nýbrž proto, že po mně vůbec nikdo nevyžaduje, abych byla někde jinde.

Ze stejného důvodu půjdu do práce v sobotu a půjdu do práce i v neděli. 

A pak v pondělí, úterý, středu čtvrtek a pátek, krásných devatenáct dní v kuse, s průměrem okolo devíti, možná deseti hodin denně.

Koneckonců, co taky jiného?

"Nemůžeš se pořád jen někde zavírat a izolovat proteiny. Musíš taky trochu žít."
"Možná chci především izolovat sebe. Od toho žití."