Ty cizí ruce mě drží kolem pasu a ústa patřící k těmto rukám říkají: "To se doopravdy tak bojíš?"
A já zírám před sebe a s každým zahřměním polknu slzu, neboť mě svírají cizí ruce, neboť mi ty nejcizejší ruce na světě brání v pohybu.
A protože ústa patřící k těmto rukám nejspíš na něco čekají, řeknu: "Přála bych si, aby už byl konec."
Představuji si, jak vyprostím své tělo ze šlahounů, jak budu utíkat pryč pod svítícím nebem, jak za sebou nechám tohle město, tenhle život, jak se pak stočím do klubíčka v betonové skruži a postupně vrostu do země.
(A myslím i na to, jak ťalo do živého, když Statistik řekl Odcházím.
Ale když, technicky vzato, nikdy neexistoval, když byl jen mou halucinací, kterou jsem si hýčkala tak dlouho, až jsem si ji zamilovala, jak pak ještě někdy mohu cítit něco skutečného?)
"Je to jako ve válce."
"Možná je to válka."
Kamenná mafie píše: Pěkný nový rok!
Já píšu: Také přeji pěkný nový rok a nějaký hezký a spokojený noční stolek k tomu.
Chlapec, který jako jediný zůstal, řekne: Tak krásný nový rok!
A já, protože vím, že svět po půlnocí zpravidla nebývá lepší než svět před půlnocí, předstírám, že jsem ho neslyšela.
"Nechci a nemohu slavit příchod nového roku. Jediné, na co mám sílu, je oslava odchodu toho starého."
"A to byl ten rok doopravdy tak špatný?"
"Byl. Nejhorší v mém životě."
Stejně je to divné, jak přisuzujete krásu rokům. :)
OdpovědětVymazat