"Jsi fakt miláček," píše Hastrman. "Přinesu ti vychlazený heřmánkový čaj."
Za mnou však nemůže, neboť mu zlost nedávno zpřelámala žebra.
Možná je to tak lepší; mně zase pod žebry ještě pořád tluče vzpomínka na chlazené ručníky a pohádku o jezinkách.
"Napíšeme spolu lepší," slibuje Hastrman.
Říká, že nic jiného než pohádková láska ho už nezachrání - od bezesných nocí, od bludných kruhů, od zbytečných ran.
Já říkám, že možná ani ta nebude stačit.
Nejspíš se tehdy nemýlil, když řekl, že už nedovedu nikoho milovat.
Dovedeš, stačí chtít. :)
OdpovědětVymazat