Vylovila jsem hrášek z pasti na mamuta a lze to brát jako osobnostní plus, které je třeba uvést do inzerátu pro pořad Chcete mě?.
"V drogerii jsem si za třicet korun koupila mýdlo s názvem Dreams come true. Vím, že odteď se bude všechno už jenom dařit," říkám všem a tvářím se u toho vesele.
Ve skutečnosti však vím, že se mi konečně podařilo vyhubit veškerou naději, že ještě budu někdy šťastná.
Širokospektrá antibiotická léčba zabrala a tam, kde kdysi něco žilo, zůstala jenom pustina.
Už se mi ani nechce věřit, že byly doby, kdy mi na něčem záleželo, kdy mě čtení těšilo a hudba konejšila, kdy mě bavila má práce, kdy jsem se rozplývala nad svými kočkami, kdy většina jídla nechutnala jako bláto.
Na druhou stranu už mě nic nebolí, většina zbraní ztupí svá ostří o bytelný štít nezájmu.
Lhostejnost překryla všechno bez rozdílu, stejně jako tma padá na rozkvetlou horskou louku i řepkové lány, na historická centra měst i vybydlené domy na předměstí.
Jedině ve lhostejnosti a ve tmě člověk najde dokonalou spravedlnost.
Pak mu zbývá jediné. Zavřít oči a usnout.
"Jestli nechci nadosmrti zůstat sama, musím radikálně snížit své nároky. Už na ně ve své situaci jednoduše nemám právo," říkám, ale pochybuji, že něco takového kdy dokážu.
Oznamte někomu, kdo je zvyklý na pestrou stravu, ba dokonce na ty nejvybranější lahůdky, že odteď do konce života bude jíst pouze tukové rohlíky z Alberta za korunu devadesát, s tenkou vrstvou másla a plátkem třicetiprocentního eidamu.
Možná to nějakou dobu přežije, možná se s tím nakonec smíří.
Ale bude se ještě někdy těšit na večeři?
Potřebuješ jenom románek, to je základní potřeba dívky. Pak začnou chutnat i tukové rohlíky!
OdpovědětVymazat