Schodiště, na němž jsem jednou snídala whisky a kde to celé jaro opojně vonělo po květech jakéhosi exotického keře, pokryla během několika málo dnů vrstva rozmoklého listí; jako by snad podzim nekompromisně navršil zeminu na hrob těch měsíců, kdy jsem tudy po nocích chodívala tam a zase zpátky.
Poslední kapitola příběhu o Hastrmanovi byla naprosto odpovídající tečkou za báječným rokem v báječném Brně.
Přesto jsem byla poměrně pilná.
Snědla jsem půl skleničky sušenkové pomazánky, shlédla film o orgiích a založila jedné ze svých koček účet na Twitteru.
Věnovala jsem těmto důležitým činnostem celý dlouhý den.
Snědla jsem půl skleničky sušenkové pomazánky, shlédla film o orgiích a založila jedné ze svých koček účet na Twitteru.
Věnovala jsem těmto důležitým činnostem celý dlouhý den.
Zatím se nenašlo vůbec nic, co by mě přesvědčilo, že jsem se
neměla zabít už dávno.
Nikdy není pozdě na příkladnou samovraždu - ale asi bys musela umřít láskou, aby to na nás mělo jakýsi motivační efekt. :)
OdpovědětVymazat