Kousek od místa, kde prodávají písečné obrázky, je zrcadlo s nápisem I slepený život má smysl.
Není se čemu divit. Z propasti se line tak lákavý zpěv, že by se kdekdo nahnul přes zábradlí přespříliš.
V Blansku jsem z nádraží zmizela rychle; ani jsem si nestihla ověřit, jestli tam skutečně hrají Moravo, Moravo.
Každý detail mě rozlítostňoval natolik, až jsem se obávala, aby se neopakoval scénář od lomu Hády. Což by, vzhledem ke skutečnosti, že jsem právě mířila přímo k Macoše, nebyla situace právě ideální.
Stromy v lese byly naštěstí dokonale obaleny tichem, a tak jsem mohla nerušeně poslouchat, kterak mě dobíhá vlastní srdce.
Vhodím tedy do prázdnoty alespoň několik smítek z kapsy a taky jednu vrtulku z javoru a myslím na to, jak je důležité nosit s sebou vždycky aspoň kousek přírody.
A jedna mladá paní, poté, co si pořídí rozostřenou obrazovou vzpomínku na hlubiny, s jistým obdivem v hlase poznamená: "To je jáma, panečku! Tam by se těch utečenců ale vešlo..."
Podobné deklamace nemají žádný smysl.
OdpovědětVymazatPříležitost je stvořila a usadila nedaleko, asi tak jako všecky ostatní, nejsou ani lepší, ani horší a kdo by lidi cpal do jam, sám by si měl nejprve vyzkoušet, jaké to je žít na jejím dně.