"Začínáš nový život?" zeptala se maminka s pohledem na mé čerstvě ostříhané vlasy.
"Ne," odpověděla jsem. "Končím s tím starým."
"Tak snad Ti to brzy doroste... I když, kdybys třeba přibrala třicet kilo, je to horší."
Po večerech raději zůstávám doma, jen abych nepotkala ty, kteří bolí.
A právě tak začíná konec, konec nového začátku.
Kdybyste jen tušili, jak strašná je tu zima...
(Na řekách led, za zemi sníh,
kam těkavý zrak hledne,
kol jenom poušť, kol jenom smrt
a nikde víly jedné!)
Exuperentia, vidíš, ani bych nevěděl, že je to vo nevolníkovi... a jak krásný příběh.
OdpovědětVymazatPtát se mě, tak bych se domníval, že zavřeli Exupéryho do citadely a tam z něj vymlátili nový protein. :)