Salicornia europaea, slanorožec evropský

Pokud se celý život obáváte proteazómu, nejspíš není úplně vhodné přátelit se s E3 ubiquitin ligázami. Nespornou výhodou však zůstává, že v takovém případě máte po ruce krabičku poslední záchrany plnou zkumavek s MG132.

Citát pro tento den zní: "Ilea iacta est."
V přímém přenosu pozoruji, jak umírá poslední naděje. Třeba by z toho byla také nějaká zajímavá odborná publikace.

Člověk by neměl plakat do pufrů; mají pak totiž příliš vysokou konduktivitu.

Phragmites australis, rákos obecný

"Můžeme jet na výlet," napsal jsi. "Pokud se tedy chceš někde společně zabít."
"Popravdě řečeno, zabít se už mi nezní zdaleka tak lákavě. Raději bych s tebou ještě chvíli žila, než abych s tebou umírala," odpověděla jsem.
A tak jsme nastoupili do auta a odjeli na spontánní výlet do Holandska.

Na dlouhou cestu jsem se vybavila japonskými krevetovými chipsy a rostlinkou pomela zasazenou v kelímku od jogurtu.
Chvíli jsem pozorovala, jak se dva body svítící na mapě pomalu přibližují. Setkaly se přesně podle výpočtů. Zamávaly na sebe, chytily se za ruce a ze strachu před společenskou situací se na chvíli odešly ukrýt do zahrady, v níž byly živé ploty sestříhané do úhledných tvarů, ale její oprýskané zdi připomínaly, že boj proti entropii je marný.

U fontány jsem dostala balíček koláčků, antistatický kartáč na vlasy a repetitivní růže. Cítila jsem se poněkud nepatřičně, neboť výměnou jsem mohla nabídnout pouze starou skleničku od zavařeniny.

Černobílou flekatou krávu pohltily plameny, řekl jsi pohřebním tónem, když jsme se blížili ku království Krtka a Pandy. Už nikdy se nebude angažovat v politice.
Jeden z pilířů příběhu jako by se zhroutil. Zbyly jen květiny a povlaky s pomačkanými rohy.
(Pokvetou vůbec letos hlaváčky jarní?)

Na pouti za lovci mamutů jsme nakonec opsali kruh.
Jen na okamžik jsme se posadili do altánku, abychom pozorovali, jak si lidé v tričkách s krátkým rukávem užívají ladovskou zimu.
"Kdysi jsem si myslela, že srnky vždycky chodí po trojicích," řekla jsem. "Ale není to pravda."

Když jsme se vrátili z nizozemské pahorkatiny zpět k dětskému hřišti, zjistila jsem, že kalendář se za tu dobu přetočil o rok dopředu.
A my jsme pořád ještě byli spolu.

Veronica anagalloides, rozrazil bažinný

Povrch Slunce je složen z kousků karamelu a laboratorně pěstované diamanty chrání přírodu. Svátek je časem znovushledávání, ne však takového, jaké člověk očekává.
Mám za úkol vypít sklenici vody bez použití dlaní. Málem se udusím, je to však rozhodně příjemnější, než mluvit jako Miloš Zeman.
Ačkoliv některým připomínám učitelku zpěvu, mikrofon nakonec do ruky brát nemusím. Kampaň naštěstí dokáže leccos.

"Vy dneska oba vypadáte hrozně osmdesátkově," říká Hastrman a láduje se uzeným. "To je asi těmi svetry. Ty vám někdo upletl?"

Při půlnočním návratu domů zaslechneme od Špilberku zpívat slavíka.
Dříve bych to považovala za zázrak, nyní v tom vidím jenom důkaz nevyhnutelné zkázy.

Rumex acetosa, šťovík kyselý

Skrz okno trolejbusu čtu kostrbaté nápisy, co se nečekaně objevily na fasádách po dešti, a znovu procházím ulicemi předurčenými k bloudění. Skleničky s medem, které jsou rozestavěné na dřevěné lavici, přepočítám pro jistotu několikrát.
To aby mi nedošla trpělivost.

Večery teď trávím s kondenzáty, obecným strojním zařízením a faktory ze sestav zpracovatelských strojů. Jsem si stoprocentně jistá, že až tohle skončí, budu mít také narušenou oblast transkripce.
Písmeno "ů" je totiž původcem dosud nepopsané prionové choroby, která se šíří pouhým čtením gramaticky nesprávných vět.

Situace je zoufalá. Bojujeme s větrnými mlýny a střídáme se v tom, kdo je je Don Quijote a kdo Sancho Panza. Moje kočky už prý podaly žádost o přestěhování do útulku, protože se o ně doma nikdo nestará. A i když už vidíme světlo na konci tunelu, je to nejspíš jen Šinkansen jedoucí v protisměru, který nás za okamžik srazí.

Nejdůležitější je prý vymyslet tejk houm mesidž. Co třeba "Polární medvědi nesmí jíst polární polévku, protože by se v ní rozpustili."?

"Dneska jsem vyfotila krásné fotky ok na polévce. Babička dělala vepřový vývar."

Podophyllum peltatum, noholist štítnatý

Potkala jsem knír jménem Harold a celý večer se tomu potají uchichtávala. Rumcajs složil vlaštovku a Harolda ze strany ostřeloval - přitom by sám nejspíš potřeboval potkat číšníka s obličejem pomalovaným tužkou na oči.

V modlitebně s puntíkatým stropem se hraje kulečník a v rohu mlčky zápasí dva taekwondisté. I stoly a židle se už ztišily k večerní modlitbě; asi tu nejsme vítaní.
Než zhasnou všechna světla, ukrývám se pod prázdným obalem od brambůrků. Vytrvale přestřihávám nitě, kterými si mě druzí zkoušejí připoutat, a pak se na nich ze samé osamělosti pokouším demonstrativně oběsit.

"Moje oblíbená rostlina je noholist, latinsky Podophyllum," říká Sestra (která už začíná získávat obrysy). "Má cytostatické a protinádorové účinky. Navíc se používá jako emetikum."

Klíčová otázká, zda má noholist znoženou žilnatinu, však zůstává nezodpovězena.

Juncus conglomeratus, sítina klubkatá

V oblasti číslo tři sta sedmdesát čtyři
jsem si sedla na obrubník a dlouho pozorovala,
jak se z rozevřených betonových žaber
valí kalná tekutina.

(Po každém výdechu
přeci
musí přijít nádech.)

Bylo to
jako pokoušet se vymoci si zázrak u osudu
a zároveň strkat prsty do plamene
jeden po druhém.

Mohla bych čekat ještě dvě hodiny a devatenáct minut
na přeskupení číslic,
jenomže ze sladkého alkoholu
už zbyla jenom pachuť na patře.

Poslušně jsem odevzdala vůni dálek
i síť proti skokům z výšky
chlapíkovi ve vrátnici.

Vytratila jsem se do tmy,
aniž bych zapískala na plot z vlnitého plechu,
neboť
všechna slova budou dřív nebo později nahrazena.

A dole u řeky, která ještě nenašla svou duši,
bylo bláto.

Tetragonolobus maritimus, ledenec přímořský

Noční nebe teď bývá žlutooranžové a trochu zaprášené. Některé vzpomínky ještě nepřestaly bolet, jsou jako chronické onemocnění, které čas od času bez varování vzplane.

Při vyklízení poliček jsem postupně objevila kočičí tašku, fialová sluchátka slepovaná izolepou a popruh od žebradla. Jednou pro vždy jsem je pohřbila pod hromadu použitého kočičího steliva.

Nitě, které mě poutají ke hmotnému světu, zteřely a pomalu se začínají trhat.
Věci už ke mně nemluví.

"Kde budu žít - pomyslel jsem si, než jsem opět usnul - ,
když můj byt zaroste ledem?"

Aspalathus linearis, čajovec kapský

Na samém konci světa, za rozbahněnou pěšinou se nachází místo s elektronovými mikroskopy a logem v nesprávných barvách. Nejspíš právě tady se bude psát budoucnost, já však pořád ještě ze všeho nejvíc myslím na mrkvový závin.

Sedíme na koberci a trpělivě přikládáme magnet k magnetu. Stačí jediný neopatrný pohyb a věci se dají do pohybu. Události se řetězí s tichým cvakáním, co připomíná promenády u španělských pláží a rozedrané vojenské brašny.
Karty jsou už poněkud mastné a ohmatané, jak je osud rozdává pořád dokola; Romeo však svou Julii nikdy nepotká - a už vůbec ne ve frontě na popcorn.
"Možná byly všechny šedé ryby původně zlaté," říkáš.
 Možná byly všechny šedé ryby původně zlaté, jen pak zestárly a přestaly věřit na zázraky. 

Když k ránu pozoruji květy, co vyrašily z peřiny, s překvapením zjišťuji, že pomalu ztrácím barvocit na pravém oku.
Nejspíš je to však jen nevyhnutelný důsledek toho, že z duše se mi vytratil už dávno.

Festuca rupicola, kostřava žlábkatá

I klíče mají svůj Hayflickův limit a v železářství expresi telomerázy obnovit nedovedou. Rozhodla jsem se však, že to pro jednou nebudu brát jako znamení.

O víkendu budeme snídat kryogenický meruňkový koláč. Nejsem si jistá, jestli se náhodou nechystáme do vesmíru. 

Molinia caerulea, bezkolenec modrý

Sýkora není vrabec, ale modřinka je vrabec s modrou kšiltovkou. Příběh naší rodiny se z komedie pomalu mění spíš v tragikomedii nebo v psychologické drama. To, co se musí stát, se brzy nevyhnutelně stane.
Roztomilí hlodavci, nucená stavba měst ani společný sběr dat už to nezachrání.

Až bude po všem, nakrájíme všechny nepotřebné bankovky na nudličky a slisujeme je do briket jako sušený velbloudí trus.

Zóna záchytu chlupů je nová zóna výlevu.

Asplenium ruta-muraria, sleziník routička

Na zábradlí posedává zmatený tučňák (možná jen loudí o starou bagetu) a poslední krokodýli opouštějí lednici.

Obrázek ustřižené zástrčky ve zdi není obrázkem pomníku ani slavobrány novým technologiím z roku 1995, nýbrž fotkou ze šťastného setkání se starým kamarádem. Jen málokdo by asi pochopil, proč mě tak potěšilo.

Zingiber oficinale, zázvor lékařský

Kočičí tlapičky voní po popcornu a ty nejvhodnější podmínky pro růst zlověstných králíků poskytuje okrová omítka.

Hodiny před půlnocí jsou jedinou utrmácenou větou, která se s krosnou na zádech plahočí přes hory a údolí několika hustě popsaných stran. Čas se rozbíhá doširoka. Ne čiperně, jako kruhy na zčeřené vodní hladině, nýbrž ospale a tak trochu těžkopádně, asi jako když se husté palačinkové těsto rozlévá po pánvičce. A nejspíš proto, že je takové horko, se jeho jednotlivé vrstvy od okrajů připalují.
(Deformace času je prý totéž co neon vlny iluze.)
Nedovedu tančit v chladnoucím karamelu, a tak si nechávám ovázat končetiny neviditelnou nití. Možná dokonce někomu dovolím, aby za mě mluvil.

Nad zahradou s léčivými rostlinami se dnes v noci rozvinou podivuhodné květy. Několik skromných kvítek zasadím i já; budou chutnat trochu po kouři a trochu po zázvoru.
Uprostřed všech těch nenadálých barev, nedaleko oprýskané zídky zjistím, že noční stolky nejspíš nebyly předurčeny k tomu, aby se z nich stala tradice.
Cestou domů půjdeme kolem skruže, která se zavrtala pod zem, neboť jí už není zapotřebí - místo studeného, nepřátelského betonu mi azyl poskytne červená, bíle puntíkovaná louka. Budu se cítit v bezpečí a v teple - aniž by kvůli mně někdo musel obíhat jehličnany.

Nejspíš jsem musela zapomenout, že jsem kdy byla šťastná, abych dokázala být aspoň spokojená.

Picea abies, smrk ztepilý

Maminka nemá záškrt, ale jen záškrtíček; i tak mě však raději poslala vyzvednout 24 krabiček krmného hmyzu.
Opravdu doufám, že mě někdo nepodezříval z toho, že jsem nekupovala suroviny na štědrovečerní večeři.

Z našeho odpadkového koše rybíma očima vyčítavě zírá krabička od vajec a z bezmála archeologických vrstev usazenin vyplouvají optimistické řecké vlajky. Konečně si mohu být jistá, že příprava na Vánoce je řádně dokončena.

Doteď se nepřestávám bavit tím, že smrk ztepilý je vlastně smrk jedle.

Manihot esculenta, maniok jedlý

Sobota
Tapíří turistika se opět příliš nevyplatila, z celkového množství puntíčků a proužků jsme viděli maximálně třicet procent. Možná bych měla začít uvažovat o tom, jestli si raději neoblíbit nějaké méně líné zvíře.

Neděle
Objevila jsem Císaře chudých v jurtě a postarala se o kočku plechovky podmanivé non Kafka polštář. Kdo by byl řekl, že rosolovité koláčky ze škrobu a lepivé rýžové mouky budou tak návykové?

Pondělí
Zálesák se vrátil ze stáže na vojenské škole a nad kelímkem dětského jablečného moštu se představuje těm, kteří ho ještě neznají: "Já jsem chlapec, který přežil."

Úterý
Má koupelna je podivuhodná. Zatímco včera tam voněl mandarinkový sirup, dnes tam byly cítit zahnívající kapustové listy. Myslím, že bych měla napsat Encyklopedii stoupačkových vůní a zápachů.

Středa
Žiji prý v Teorii velkého třesku, a tak musím celý den běhat po schodech. Na vánočním večírku jsem po tom všem tak unavená, že zvládnu jen shlédnout vědecký striptýz a krátce konverzovat o svém projektu. Tanec leklých ryb se nekoná.

Čtvrtek
Cestuji do Prahy za vytrvalého mňoukacího doprovodu. Parta pubertálních výrostků se baví tím, že se usilovně pokouší objevit zdroj těch nepatřičných zvuků.
"Kámo, jede s námi nějaká kočka, zase jsem to slyšel," povídá jeden.
"Ne, už je dlouho ticho," na to druhý. "Asi se udusila."

Pátek
Jeden z mých kocourů je neskutečně zbožný. Určitě si četl v bibli a oblíbil si tu pasáž, kde se píše: "Tlučte a bude vám otevřeno."

Sobota
Skladba And He Shall Purify z Händelova Mesiáše je skvělým soundtrackem nejen k vytírání podlahy. Dala by se také ustanovit hymnou naší laboratoře. Jen bychom museli trochu upravit text, ten stávající je totiž poněkud genderově nevyvážený.

Ribes rubrum, rybíz červený

"Uvědomila jsem si, že pečení cukroví je vlastně hrozně morbidní záležitost. Koho to kdy napadlo, sériově vyrábět tučňáky, klokany a netopýry s krvácejícím průstřelem břicha?" řekla jsem.
"Doopravdy nechápu lidi, co tvarují linecké cukroví. Vždyť to mají být kolečka!" odvětil chlapec.

Prý jsem buď šanon nebo opakující se služební cesta. Ze všeho nejvíc jsem však zaryté mlčení.
Jít příkladem se nemusí vyplatit, člověk se v příkladech totiž velmi snadno přepočítá.

"Sedmadvacetiletá žena," usoudila Marianna po chvíli, "přeci nemůže prožívat ani v někom vzněcovat milostný cit."

Nejspíš bych si měla konečně začít zvykat.