Skrz okno trolejbusu čtu kostrbaté nápisy, co se nečekaně objevily na fasádách po dešti, a znovu procházím ulicemi předurčenými k bloudění. Skleničky s medem, které jsou rozestavěné na dřevěné lavici, přepočítám pro jistotu několikrát.
To aby mi nedošla trpělivost.
Večery teď trávím s kondenzáty, obecným strojním zařízením a faktory ze sestav zpracovatelských strojů. Jsem si stoprocentně jistá, že až tohle skončí, budu mít také narušenou oblast transkripce.
Písmeno "ů" je totiž původcem dosud nepopsané prionové choroby, která se šíří pouhým čtením gramaticky nesprávných vět.
Situace je zoufalá. Bojujeme s větrnými mlýny a střídáme se v tom, kdo je je Don Quijote a kdo Sancho Panza. Moje kočky už prý podaly žádost o přestěhování do útulku, protože se o ně doma nikdo nestará. A i když už vidíme světlo na konci tunelu, je to nejspíš jen Šinkansen jedoucí v protisměru, který nás za okamžik srazí.
Nejdůležitější je prý vymyslet tejk houm mesidž. Co třeba "Polární medvědi nesmí jíst polární polévku, protože by se v ní rozpustili."?
"Dneska jsem vyfotila krásné fotky ok na polévce. Babička dělala vepřový vývar."
Někde v Ohiu bys udělal kariéru. Potřebovala bys pouze povolení nosit zbraň... a hezky bys střílela po tažných ptácích.
OdpovědětVymazat