"Můžeme jet na výlet," napsal jsi. "Pokud se tedy chceš někde společně zabít."
"Popravdě řečeno, zabít se už mi nezní zdaleka tak lákavě. Raději bych s tebou ještě chvíli žila, než abych s tebou umírala," odpověděla jsem.
A tak jsme nastoupili do auta a odjeli na spontánní výlet do Holandska.
Na dlouhou cestu jsem se vybavila japonskými krevetovými chipsy a rostlinkou pomela zasazenou v kelímku od jogurtu.
Chvíli jsem pozorovala, jak se dva body svítící na mapě pomalu přibližují. Setkaly se přesně podle výpočtů. Zamávaly na sebe, chytily se za ruce a ze strachu před společenskou situací se na chvíli odešly ukrýt do zahrady, v níž byly živé ploty sestříhané do úhledných tvarů, ale její oprýskané zdi připomínaly, že boj proti entropii je marný.
U fontány jsem dostala balíček koláčků, antistatický kartáč na vlasy a repetitivní růže. Cítila jsem se poněkud nepatřičně, neboť výměnou jsem mohla nabídnout pouze starou skleničku od zavařeniny.
Černobílou flekatou krávu pohltily plameny, řekl jsi pohřebním tónem, když jsme se blížili ku království Krtka a Pandy. Už nikdy se nebude angažovat v politice.
Jeden z pilířů příběhu jako by se zhroutil. Zbyly jen květiny a povlaky s pomačkanými rohy.
(Pokvetou vůbec letos hlaváčky jarní?)
Na pouti za lovci mamutů jsme nakonec opsali kruh.
Jen na okamžik jsme se posadili do altánku, abychom pozorovali, jak si lidé v tričkách s krátkým rukávem užívají ladovskou zimu.
"Kdysi jsem si myslela, že srnky vždycky chodí po trojicích," řekla jsem. "Ale není to pravda."
Když jsme se vrátili z nizozemské pahorkatiny zpět k dětskému hřišti, zjistila jsem, že kalendář se za tu dobu přetočil o rok dopředu.
A my jsme pořád ještě byli spolu.
Ta vaše anabáze do Budějovic se skončila v Nizozemí. :D
OdpovědětVymazat