Noční nebe teď bývá žlutooranžové a trochu zaprášené. Některé vzpomínky ještě nepřestaly bolet, jsou jako chronické onemocnění, které čas od času bez varování vzplane.
Při vyklízení poliček jsem postupně objevila kočičí tašku, fialová sluchátka slepovaná izolepou a popruh od žebradla. Jednou pro vždy jsem je pohřbila pod hromadu použitého kočičího steliva.
Nitě, které mě poutají ke hmotnému světu, zteřely a pomalu se začínají trhat.
Věci už ke mně nemluví.
"Kde budu žít - pomyslel jsem si, než jsem opět usnul - ,
když můj byt zaroste ledem?"
Vzpomínky na čítanku, kde jsem se poučil, že všecka sláva polní tráva a Ikarus byl hlavně frajírek!
OdpovědětVymazat