Na samém konci světa, za rozbahněnou pěšinou se nachází místo s elektronovými mikroskopy a logem v nesprávných barvách. Nejspíš právě tady se bude psát budoucnost, já však pořád ještě ze všeho nejvíc myslím na mrkvový závin.
Sedíme na koberci a trpělivě přikládáme magnet k magnetu. Stačí jediný neopatrný pohyb a věci se dají do pohybu. Události se řetězí s tichým cvakáním, co připomíná promenády u španělských pláží a rozedrané vojenské brašny.
Karty jsou už poněkud mastné a ohmatané, jak je osud rozdává pořád dokola; Romeo však svou Julii nikdy nepotká - a už vůbec ne ve frontě na popcorn.
"Možná byly všechny šedé ryby původně zlaté," říkáš.
Možná byly všechny šedé ryby původně zlaté, jen pak zestárly a přestaly věřit na zázraky.
Karty jsou už poněkud mastné a ohmatané, jak je osud rozdává pořád dokola; Romeo však svou Julii nikdy nepotká - a už vůbec ne ve frontě na popcorn.
"Možná byly všechny šedé ryby původně zlaté," říkáš.
Možná byly všechny šedé ryby původně zlaté, jen pak zestárly a přestaly věřit na zázraky.
Když k ránu pozoruji květy, co vyrašily z peřiny, s překvapením zjišťuji, že pomalu ztrácím barvocit na pravém oku.
Nejspíš je to však jen nevyhnutelný důsledek toho, že z duše se mi vytratil už dávno.
Nejspíš je to však jen nevyhnutelný důsledek toho, že z duše se mi vytratil už dávno.
Lepší než v peřině najít borečka z diskotéky!
OdpovědětVymazat