Zingiber oficinale, zázvor lékařský

Kočičí tlapičky voní po popcornu a ty nejvhodnější podmínky pro růst zlověstných králíků poskytuje okrová omítka.

Hodiny před půlnocí jsou jedinou utrmácenou větou, která se s krosnou na zádech plahočí přes hory a údolí několika hustě popsaných stran. Čas se rozbíhá doširoka. Ne čiperně, jako kruhy na zčeřené vodní hladině, nýbrž ospale a tak trochu těžkopádně, asi jako když se husté palačinkové těsto rozlévá po pánvičce. A nejspíš proto, že je takové horko, se jeho jednotlivé vrstvy od okrajů připalují.
(Deformace času je prý totéž co neon vlny iluze.)
Nedovedu tančit v chladnoucím karamelu, a tak si nechávám ovázat končetiny neviditelnou nití. Možná dokonce někomu dovolím, aby za mě mluvil.

Nad zahradou s léčivými rostlinami se dnes v noci rozvinou podivuhodné květy. Několik skromných kvítek zasadím i já; budou chutnat trochu po kouři a trochu po zázvoru.
Uprostřed všech těch nenadálých barev, nedaleko oprýskané zídky zjistím, že noční stolky nejspíš nebyly předurčeny k tomu, aby se z nich stala tradice.
Cestou domů půjdeme kolem skruže, která se zavrtala pod zem, neboť jí už není zapotřebí - místo studeného, nepřátelského betonu mi azyl poskytne červená, bíle puntíkovaná louka. Budu se cítit v bezpečí a v teple - aniž by kvůli mně někdo musel obíhat jehličnany.

Nejspíš jsem musela zapomenout, že jsem kdy byla šťastná, abych dokázala být aspoň spokojená.