Kyvadlové minuty se proměnily v kyvadlové hodiny a uvěznily mě mezi ozubenými kolečky svého hodinového stroje.
"Přála by sis srdce?" volá na mě chlapec zpoza nepřekonatelné propasti.
"Přála. Jenomže je příliš křehké a batohy se špatně čistí od opadaných cév," odpovím. "Ale je hezké, že se ptáš."
Odlet vesmírné lodi stihneme na poslední chvíli. Mimozemšťanům koupajícím se v kráterech na vzdálené planetě jen zamáváme z okénka a přistaneme až na náměstí, snad z touhy po mražených višních. Těch několik málo kousků ledu se však na hladině rozpáleného asfaltového moře ztratí během okamžiku.
Scenerie před očima se nám mění rychleji, než je předpovězeno, a dostaneme proto příležitost prohlédnout si v jeskynní hladomorně záclonové duchy a otevřené krabice mléka.
V rozpadající se kamenné zdi jsou naaranžovány archeologické nálezy a zahnutý zuby nahoru a z rádia na lešení se pro dokreslení atmosféry line monotónní monolog o křižácké výpravě. Za hlavní poselství, které si má člověk odnést z prohlídky domů, tu bezpochyby považují to, že neukázněným cyklistům je třeba prostřelit hlavu šípem.
Přestože bych měla být zodpovědná za to, co si k sobě připoutám, všechny lišky nakonec rozdám, to když začnou pouštět chlupy do tašky s Pokémony.
Ještě několik dní mě budou od spánku rušit ozvěny písničky Deset malých černoušků v diskoúpravě.
Maxim Turbulenc nasadil laťku vysoko!
OdpovědětVymazat