Uplynul rok od dob Oceánu textilu, od dob, kdy se z Rumcajse stal Blankytný medvěd. Šifra, která není šifrou, přesto nebyla doposud rozluštěna.
Jsem uvízlá v podivném bezčasí, v trvalé hibernaci. Čas plyne kdesi mimo mé tělo, pomalu - a přeci tak rychle. Je jako jedna z velkých řek, o nichž člověk slyšel jenom v hodinách zeměpisu. Každý ví, že Nilem, Amazonkou nebo Mississippi neustále protékají hektolitry vody, málokdo si však uvědomuje, že se tak děje právě teď.
A život je přitom potřeba stihnout v těch krátkých pauzách mezi odpočinky po jídle.
"Když jsme se vrátili domů minulý rok, přišel jsi za mnou, jakmile se za rodiči zavřely dveře. Přinesl jsi řecký salát s olivami a polomáčené sušenky a naslouchal jsi mému vyprávění," řeknu.
"To už si ani nepamatuji," odpovíš.
"A přitom to byla jedna z nejdůležitějších věcí, co jsi pro mě kdy udělal."
Je přísně zapovězeno smát se větě "The DNA fragments peregrinated on the gel."
Nebojuje o tebe? To tě není hoden!
OdpovědětVymazat