Hemerocallis fulva, denivka plavá

Bez rozmyslu nakoupím linecká srdíčka, která nejspíš nosí smůlu, citronový krém a několik skleniček s olivami a ve spěchu přeliji bílé víno do petlahve. Nakonec nevybíravě vměstnám překvapení, které je cítit jodoformem, do krabičky se žlutým víčkem.
Mé přípravy na výlety vždycky byly ukázkové.

Na odkládacím stolku v kuchyni stále stojí váza s růžemi a dveře od ledničky zdobí Pusheen na hamburgeru. Kohoutek u vany sice poněkud protéká a ušmudlaná pohovka se stala obětí úkladné vraždy, ale já jsem tu pořád doma.
Až na to, že nejsem.

U ráje Pokémonů vyrostly nové budovy a v pekařství v pasáži přestali prodávat müsli čtverečky. Vedle lávky v japonské zahrádce se povalují odpadky a hlasy ozývající se z nedaleké hospůdky jsou cizí. Mladé a cizí.
"Tohle je legendární přírodovědecký podnik," vysvětluji. "Každý si sem chodí po přednáškách posedět s kamarády."
Každý, kdo nějaké kamarády má.

Procházíme cestičkami, které jsem prošlapala v dobách, kdy jsem byla šťastná. Vyprávím o jahodce indické a řebčíku kostkovaném, o tom, jak jsem zabloudila ve sklepení a díky tomu v konečném důsledku přišla k zelené dece, o kočičích genech pro zbarvení srsti a prasečí ovariální tekutině, vyprávím dokonce i výletu do míst se zvýšeným rizikem nákazy krysí žloutenkou. 

"Mám pocit, že kdybych se sem vrátila, tak bych ještě třeba nemusela být úplně ztracená, mohla bych něco dokázat, něco vytvořit," řeknu, ale vím, že už je pozdě.

Každá cesta jednou zaroste trním.

V davu u paláce Koruna zahlédnu Bludičku. Možná je to znamení, že jsem opět zabloudila.

Jednou třeba přijde den, kdy při přípravě kulajdy nebudu plakat.