Celý den žiji ve stínu svých střapatých vlasů. Když sklopím hlavu, zapomenu, kde je vpravo a kde vlevo, a neustále zakopávám o lem své trudnomyslnosti.
Pocitu, že nic nemá smysl, mě zbaví až sonáta speciálně vytvořená k uklidnění koček.
V budově, před níž jsem kdysi čekala na oprátku pro květiny a hrála hru, kterou člověk prohraje pokaždé, když si na ni vzpomene, obdržím lísteček a mořskou hvězdici. Uložím ji do kabelky dřív, než mě svými vychlípitelnými ústy kousne do dlaně.
Pak vpluji skrz skleněnou stěnu do třpytivé kapaliny obřího sněžítka. Podlaha je namrzlá, trochu klouže.
Uchopím tě za ruku a společně vystoupáme na balkón. Musíme, neboť se potřebuji naklonit přes zábradlí a trochu závistivě pozorovat, jak lidé tančí, smějí se a žijí; patří to k neustále se opakujícím motivům mého příběhu.
Pak je řada na tobě, abys vedl. V tajném sklepení se ukrývá cosi, čemu dobře rozumím, napodobit to však nedovedu. Můj žal je hluboký, že se v něm dá utonout, ale ne zas natolik, aby se na jeho dně dala objevit truhla s pokladem. A tak pouze usrkávám víno, co není víno, a pozoruji, jak se pokoušíš mlčet, přestože bys chtěl zpívat.
Za poloprázdnou miskou s tortilla chipsy se krčí odpověď, já po ní však ruku nenatáhnu. Jako obvykle totiž nemám žádné otázky.
Když si uložíš mince příliš blízko k srdci, roztečou se.
Hlavní cenou v tombole je padesát kilogramů mouky.
Zajímalo by mě, co si třeba myslíš o oud. Tomto prastarém nástroji kočovníků. Jestli bys u něj usnula jak kytka, nebo by v tobě zažehl touhu!
OdpovědětVymazat