Drosera capensis, rosnatka kapská

Sabatóza je nemoc, která vás donutí večeřet jen rohlík s hummusem.

Když jdete na koncert zpěvačky, jejíž jméno nedovedete vyslovit, je ze všeho nejdůležitější ohlídat si svůj roh.

Atmosféra je příjemná, jen poněkud inertní.
"Jestli být dospělý doopravdy znamená, že člověka přestane zajímat většina věcí, co ho do té doby zajímala, a už ho nikdy nic nenadchne, tak je to vážně na nic. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala," řeknu a zavrtám se hlouběji do červené plyšové sedačky.
Pokouším se nevšímat si toho, že mi jakási členka tajné sekty mává nad hlavou rukama a cosi přitom drmolí, a příliš si nepřipouštět, že inertní jsem tu především já.

Možná jsem měla studovat protistilogii. Nejlépe odpovídá mému povahovému založení.
Hypotéza Excavata (česky také vykotlanci) padla už dávno. Nebo snad ne?

Ráno vstanu časně. Pojedeme mezi čerstvě osetými poli, tak rychle, až budu téměř cítit vítr ve vlasech. Dvě lahve pohozené na střeše autobusové zastávky budou svítit jako semafor. Náhlý, nečekaný poryv větru však brzy zelenou lahev shodí.
V umlkajícím světě budou ještě dlouho doznívat konejšivé tóny klavíru.