Uprostřed louky jsem upadla na nos a pohladila heboučký kožíšek koniklece.
(Všichni si prosím pamatujte, že kůň do klece nepatří;
sklopí tam uši a zešediví.)
Z borovic pomalu odkapávala smůla, když jsem vzpomínala na tu chvíli, v níž mě kdosi držel v náručí
a já jen
pozorovala šest hvězd na nebi a praskliny kdesi za obzorem.
(Víc citu by člověk našel i v homeopaticky ředěném extraktu z kamení.)
Jenom já jsem však pochopila, co znamená, že s jarem to jde lépe.
A vafle byly sladší než med.
Snad jsou to dobrá znamení.
Pokud tančís s medvědy při západu slunka, je to furt lepší než skotačit ve čtverylce s vlky, kteři si na tebe brousí zuby už od táboráku....
OdpovědětVymazat