Stejně jako loni se sejdeme na dětském hřišti a během plnění povinnosti spočívající v opakovaném schovávání plastové figurky na různých místech dřevěné prolézačky si polovičatými větami sdělujeme, co je nového.
Stručně převyprávím celý příběh o zakletých lístcích na koncert a o Zálesákovi, jehož jsem přinutila, aby mě zachránil.
"Jen jestli on o tebe nemá zájem," prohlásí vědoucně Filosofka.
"Mohlo by se to tak zdát, co?" řeknu. "Ale teď už vím, že se mi prostě jen snažil pomoct."
Brzy se přihlásí o pozornost duch, kterého už přestalo bavit číhat v lese na nic netušící houbaře a rozhodl se, že se poletí letadlem podívat na africkou poušť, v níž prý žijí ďábli medvědovití. Musím ho při jeho marném pátrání doprovázet a recitovat u toho "Marabu a marabu hrají spolu na babu."
Protože je naše hledání neúspěšné, je nutné vyměnit dopravní prostředek za efektivnější - za kosmickou loď. Záhy se však dostáváme do potíží. Prolétáme několika pásmy meteoritů za sebou a každá srážka znamená boj o holý život zakončený nevyhnutelným katapultováním celé posádky do mokrého písku.
Duch mě usilovně přemlouvá, ať s ním poobědvám. Vysvětluji, že musím jít domů, protože jsme nasbírali spoustu hub a někdo je teď musí sníst.
"Opravdických hub?" zeptá se.
"Opravdických!" odpovím, přestože se trochu bojím, že si vzpomene na své bývalé povolání. Ducha však už naštěstí zajímá jenom vesmírné kamení.
Ve chvíli, kdy probíhám hromadami spadaného zabláceného listí, najednou pocítím záchvěv nervozity.
Když jsem však přežila mnohonásobnou srážku své vesmírné lodi s meteorickým rojem, přežiju i několikahodinové sezení na studeném betonu.
A opakovaně zlomené srdce.
Srdce nepřežiješ, ono si žádá zlom. Od chvíle, kdy vstoupíš do pátého patra lásky, hledej nouzový východ!
OdpovědětVymazat