Před domem zastavilo červené auto, zvesela na mě zamrkalo a pak mě spolklo. Vyrazili jsme stejným směrem jako za starých časů, do míst, kde je půda tisíckrát zpřevracená, ale stále plná bezcenných střípků minulosti.
Po devíti dnech jsem opět potrápila svou parodii na svaly a nechala si na míru ušít trauma z nevzhledné a nezkrotitelné chocholky. Když už slunce začalo zívat únavou, zajistila jsem si nálezem mini podkovy doživotní štěstí.
Další setkání s mrkajícím autem málem způsobilo, že se doživotí změnilo v synonymum pro několik málo hodin, nakonec však jen proto, že mi hrozil infarkt kvůli plamenům šlehajícím z výfuku.
Plameny šlehaly odevšad, zachvátil vás požár! Obsese v lese.
OdpovědětVymazat