Posílám šifrované vzkazy, nakonec si však nemohu být jistá, zda je rozluštila náhoda, nebo adresát. Proto si pálím konečky prstů a snažím se, abych se příliš nechvěla z nečekané blízkosti.
"Víš, že teď je naprosto nezbytné, aby se mi neklepaly ruce, že jo?"
"Můžu jít pryč, jestli chceš."
"Nechci."
Měla bych snad dát najevo, že existují lidé s potřebou většího osobního prostoru, z některých kontaktů však budu žít několik dalších dní.
Jste si bližší než koaly medvídkovité.
OdpovědětVymazat