Známkou toho, že je se mnou něco v nepořádku, není ani tak to, že se tři dny za sebou nedokážu přinutit jít do sprchy, jako spíš to, že mám potřebu to někomu sdělovat.
Večer trávím sama. Se skleničkou vína v ruce a miskou brambůrků na klíně si prohlížím fotografie potraceného telecího plodu.
Možná by mě mělo znepokojovat, že mě některé věci neznepokojují.
A zatímco někdo počítá, v jaké rychlosti je potřeba narazit autem do zdi, aby bylo dosaženo přetížení způsobujícího jistou smrt, já znovu uvažuji o krádeži skalpelů.
Zajímalo by mě, co udělá koronavirus s člověkem, který je v depresi už před nákazou.
Udělá z něj lepší bytost. :)
OdpovědětVymazat