Procházím úzkými chodbami zdravotnického zařízení. Ve všudypřítomném pološeru mi chvíli trvá, než identifikuji správné dveře.
Když se mi to konečně podaří, zaklepu a vejdu.
V kardiologické ordinaci se za nízkým počítačovým stolkem tísní dva lékaři. Přemýšlím nad tím, jak je zvláštní, že tu nemají sestru, a úplně zapomenu, že bych měla pozdravit a představit se.
"Tak co vás trápí?" zeptá se jeden z doktorů.
Podám mu žádanku, kterou jsem dostala od svého praktického lékaře.
"Poslední dobou mi zvláštně přeskakuje srdce," vysvětlím. "Vždycky se na malou chvíli zastaví, jako by se rozmýšlelo, jestli se mu vůbec chce dál tlouct. Můj obvoďák si myslí, že je to psychosomatické, ale pro jistotu mě poslal na vyšetření k vám. Nechce nic zanedbat."
Ani jeden na to nic neodpoví, jen mě oba chvíli mlčky pozorují. Pak jeden z nich začne cosi ťukat na klávesnici. Připadá mi, že píše celou věčnost.
Když zprávu dokončí, vytiskne ji a podá mi ji do ruky. Přiloží k ní ještě barevný slevový kupón do pizzerie.
Pár vteřin přeskakuji pohledem z lékařské zprávy na slevový kupon a zase zpět. Jsem poněkud zmatená.
"A vyšetříte mě tedy?" zeptám se. "Nebo se mám objednat na jindy?"
"To nebude potřeba," odpoví mi ten, co psal na počítači. "Všechno důležité máte v té zprávě."
Pořádně si prohlédnu papír, který jsem dostala. Obsahuje obvyklé údaje jako jméno, rodné číslo nebo popis obtíží. Pod nimi je však další kolonka, nadepsaná slovy "vzkaz pro pacientku".
Stojí tam: "Zjistili jsme, že si všechno berete příliš k srdci. Tak to nedělejte, a bude vám dobře."
Medicína pokročila. K obědům dostávají tři plné naběračky vtipné kaše.
OdpovědětVymazat