Věštím z kávové sedliny brzký objev mimozemského života a cestou z rozhledny, kam by měli zakázat vstup psům se zažívacími potížemi, se zbavuji strachu z betonových kotev a původců vodního květu.
"V tom trojúhelníkovitém přístřešku, který do světa vykřikuje, že zešílel, pospává magnetický poklad," chtěla bych říct. "A na té planině na jednom z pilířů jsem si poprvé uvědomila, že jsem prohrála všechno, na čem mi záleželo."
Ráda bych o tom vyprávěla, ale mlčím. O některých událostech se prostě nemluví.
(A koneckonců, byl jsi to ty, kdo navrhoval, abychom na sebe mlčeli.)
Ten večer úkladně zavraždím křepela šupinkatého.
Tebe ale nic nezkruší, buď silnější než prostředí!
OdpovědětVymazat