Úterý okny začíná při blankytné červeni své,
v hodině s kraby a přesleny, krásně vánoční.
Bratislavský hrad se noří do červánků a názvy maďarských vesnic znějí jako zaklídnadla.
Slovo "plodine" se skloňuje podle vzoru "motýle".
"Jedno z jídel, co sám o sobě rád jím: rybí salát v majonéze," píše chlapec. "Rajčatová šťáva, sýr brie, dalamánky, olivy všech druhů."
Téměř po týdnu tak odpovídá na mou otázku, co mu chutná.
V tu chvíli si ze všecho nejvíc přeji nechat vlny za zády a běžet, běžet, běžet; jen abych ho mohla obejmout a řekla mu, že si ho chci nechat. Už napořád.
Ostrov je doba krabů a celistvá tkanina míčku,
sobotu zde vede slunce podobné.
Z borovic stále odkapává smůla, na tváři však cítím, že se vítr pomalu obrací.
A i když mi věta Dnešek bude na pláži. pořád ještě vhání slzy do očí, mé myšlenky už dávno neputují za oceán.
Liška utekla.
Jediný medvěd pro art deco přede
- a jí je zatěžko známému v modrém světle
sestavit pohled z útržků.
Rajčata pro pozemšťany představují vskutku boží dar, mana z nebes. Ryby, olivy, sýry (really? sic!), nic se gastronomicky nevyrovná rajčatům. Ani česnek nemá tolik mrtvé červeně, tolik zavilé krásy co planá rajčata.
OdpovědětVymazat