pátek 5. července 2019

Centaurea cyanus, chrpa polní

Babišův žitný chléb ve vodě pokaždé klesá ke dnu; asi ho tíží svědomí.
A citrín z pole nikdy není citrínem, přestože by jím být mohl.

Kočičí sabotáži navzdory jsme vyrazili na výlet. Přežili jsme - a přežily i vousy, ačkoliv jsem si už dlouho předem brousila nůžky. 

"Mohl bys mi konečně vyprávět něco o sobě," navrhla jsem cestou k unikátnímu mraveništi.
"A už je to tady," povzdechl si chlapec zoufale.
Unikl hubení životu nebezpečným plynem, přesto se jeho nejhorší noční můra naplnila právě tady. Jakási dívka ho zavedla doprostřed lesa a tam ho nutila mluvit.

Na autobusové zastávce jsme posvačili meruňky a pak zabloudili mezi poli. V roští jsem však objevila ten nejroztomilejší parůžek, jaký si lze představit.

Když jsme si na karimatky rozložili sbírku slisovaných baget, roztavených sýrů, zteplalých paštik a japonských rýžových koláčků, slunce se právě chýlilo k západu.
Uprostřed noci se u stanu pohádali dva srnci, já však nic neslyšela.
Tentokrát jsem spala tvrdě.

1 komentář: