Po vydatném spánku se probouzím do ospalého světa, takže se mě ospalost znovu nevyhnutelně zmocní; zvlášť proto, že přemýšlím, jak to vypadá, když spí lidé, které mám za úkol v noci udusit polštářem.
Ničivé následky mé vlastní liknavosti mě dohání právě ve chvíli, kdy jsem odhodlána začít pracovat pilně.
Myslím, že to já jsem ten člověk, kterého by bylo potřeba utratit z milosti - nebo aspoň člověk, který by měl dostat hrneček s nápisem "Ale ze sraček můžete vytáhnout se."
Prostě vnímáš víc než ostatní. Je to jenom otázka propustnosti těch vláken. Inteligence, nebo spíš určitá forma inteligence, která Ti zároveň brání prožít život, jak jej chápe většinová společnost.
OdpovědětVymazat