Topím své bláznivé hypotézy v hydroxidu draselném a dokud mohu, sním aspoň o tom, že jednou splatím dluh za půlnoční kávu.
"Konečně cítím změnu k lepšímu," řekne Hastrman v kavárně s okovanými jídelními lístky.
Když se pak vracím s kyticí narcisů domů, připadá mi, že bych tomu snad i já mohla věřit.
Půlnoční káva, setkání s bubákem a jiné radosti.
OdpovědětVymazat