Svět zasypalo bílé peří, nastalo náhlé ticho.
I všichni v mém okolí mlčí; chystám se proto zavolat do minulosti, snad z nudy, snad o pomoc.
Zapaluji poslední světlici, kterou mám k dispozici a hned vzápětí toho lituji.
Ne snad proto, že bych si ji chtěla šetřit na ještě horší časy, nýbrž proto, že si konečně uvědomím, jak dlouho jsem se upínala k něčemu, co už dávno nemá sílu prozářit temnotu.
Marně se vzpíráš osudu, jsi k němu stále přitahována. K tomu, co se zachoval podle.
OdpovědětVymazat