Tam, kde jsem si před časem odmítala koupit zmrzlinu, si dnes odmítají zmrzlinu koupit jiní. Nad územím květinářství však pomalu začíná přebírat vládu oranžová podzimní výzdoba.
"Měla bych si nechat přeměřit zrak," řeknu a v tom do mě udeří blesk.
"Dobrý den," pozdraví nás jakýsi tmavovlasý chlapec s bílými sluchátky v uších, který nás právě míjí. Cosi v jeho hlase způsobí, že mi nohy vrostou do chodníku a srdce sebou několikrát zoufale poskočí v hrudním koši jako ryba zmítající se na souši. Téměř násilím přinutím svou hlavu, aby se otočila a pořádně prozkoumala jeho levou paži. Už je však pozdě. Můj zrak ještě nebyl přeměřen, je mi ale jasné, že do hlubin vesmíru stejně nedohlédne.
Zastavím se uprostřed silnice a nejsem schopna jít tam ani zpět.
Na malou chvíli jsem paralyzována; dobře však vím, že se jen můj mozek znovu nechal ošálit.
Druhý den odpoledne promeškám poslední příležitost srazit si hlavu.
Můj konec se vynoří z mlhy nad řekou.
Nech mě hádat: měl tam kotvu a letíš na námořníky?
OdpovědětVymazat