Procházím relikvie čehosi, co z devíti desetin propadlo zkáze, a pomocí popisů krvavých činností spoutávám slova, která se nekontrolovatelně množí.
Objednávám si jedno babí léto, s cukrem a se skořicí. Celkem se na něj těším, přestože prý začátek září znamená konec romantických nadějí.
Lásce s Tebou se nic nevyrovná, snad jen krajina po povodni nebo velkých bouřích nebo dusivé sopečné výpary z výbuchu Hunga Tongy.
OdpovědětVymazatA teď mě napadá, že ještě jeden incident se tomu vyrovnal. Můj nejlepší kámoš, když mi bylo 14, chodil na Gajdošovu základku, to tehdy byla proslulá cikánská škola, já zas chodil často za školu, takže jsem chodil do hodin k němu... a bral jsem si sebou nějakou tu flašku režné vždycky, do batůžku.. a když se nikdo nedíval, tak z ní pil... a jednou tam taková maličká, mladá Romka o přestávce chtěla, abych jí dal napít, tak deset minut pila... a pak si zničehonic, úplně nadranc, sundala sukni a jen v kalhotkách vlezla do obří skříně, kterou tam měli v koutě... a z té skříně se pět minut ozývalo její vzdychání - asi si tam něco dělala prstem... bylo to ohromující, mrzce nízké, ale zároveň to intenzitou a divností předčilo skoro vše, co jsem do té doby zažil... fakt hezké.