Připravuji velikonoční vajíčka obsahující politické stanovisko a záměrně se nechám žahat kopřivami.
Předstírám, že jsem zapomněla na tradice, abych nemusela chystat stuhu s věnováním, a pak v rámci jedné z nich slzím na stráni plné žlutých květů. Určitě neexistuje holka, které by se nelíbilo na kraji pole dostat vrbovými pruty na holou.
Držím si palec, aby mi necukal palec, protože jinak znovu strávím celou noc v panice. Skutečnost, že si patron zatracených věcí nepřeje být ztracenou věcí, a proto zařídí své vlastní nalezení, působí značně poeticky.
Žahavá, vlastně proč ne? Tonechať nové přízdí, přisvoj si jej ke cti rodu a nos ho hrdě na těch výstavných ramenou.
OdpovědětVymazat